Technický popis

[text je kompilátem článku v Letectví&Kosmonautika]

L-13 Blaník je celokovový dvoumístný, cvičný a výkonný kluzák, schopný v obsazení jednou osobou plné akrobacie. Je konstruován jako samonosný celokovový hornoplošník klasického uspořádání s podvozkem zádového typu.

Křídlo

Křídlo s laminárním profilem NACA 632A-615 u kořene a 612 na konci je dělené, lichoběžníkové, s jedním hlavním a dvěma pomocnými nosníky. Hlavní nosník z duralových válcovaných profilů a plechů nese oka hlavního závěsu. Je umístén ve 40 % hloubky křídla a uzavírá jeho přední část - torzní skríň, tvořenou potahovými plechy tloušťky 0.8-1.2 mm, spojovanými na tupo podélnými výztužnými profily a 18 plechovými lisovanými žebry. Krátký přední pomocný nosník přenáší síly do centroplánu prostřednictvím předního závěsu. Zadní pomocný nosník uzavírá dutinu křídla v prostoru vztlakových klapek a křidélek. Kovové, plátnem potažené vztlakové klapky typu Fowler, ovládané torzní trubkou a pákami, se pohybují v kulisách, upevněných na 1., 4., 7. a 10. žebru. Při vysouvání se zároveň sklápějí o 8°. Celokovové brzdicí klapky DFS o ploše 0.648 m2, umístěné za hlavním nosníkem mezi 7. a 10. žebrem a upevněné na 8. a 9. žebru mají u nových Blaníků zvětšenou výchylku, aby bylo dosaženo předepsané strmosti sestupu. Křidélka, staticky i dynamicky vyvážená, jsou konstrukčně shodná s klapkami, ovládána jsou prostřednictvím táhel. Mají diferencované výchylky -34° nahoru, 13° dolů. Křídlo je zakončeno aerodynamickým vřetenem s poutacím okem - kluznou botkou na dolním okraji.

Trup

Duralová oválná poloskořepina s 15 přepážkami je z výrobních důvodů v místě 6. přepážky rozdělena na dva úseky. Přední část je tvořena lisovanými přepážkami, podélníky a potahem. U 1. a 3. přepážky jsou tyto podélníky spojeny příčnými lisovanými profily, které kromě své pevnostní funkce slouží jako kryty přístrojových desek; zadní kryt nese kotevní body předního opěradla ramenních pásů. Pod podlahou probíhají v dutinách podélník spojovací táhla pedálů nožního řízení a torzní trubka, spojující páky ručního řízení. Mezi 3. a 5. přepážkou je zakotven závěs podvozkového kola, 5. a 6. nesou pásnice pomocného, respektive hlavního nosníku centroplánu. Dolů odklopný kryt nosové části umožňuje přístup k přednímu vypínači vlečného lana a předním za letu stavitelným pedálům nožního řízení. Zadní pedály jsou stavitelné pouze na zemi. Všechny průchody řízení podlahou jsou kryty plátěnými manžetami.

Ovládací prvky jsou umístěny na levém boku kabiny; odshora to je páka vztlakových klapek, pod ní páka brzdicích klapek a ještě níže v čalounění malá páka vyvažování. Při zavřených a zajištěných klapkách jsou obě páky v přední poloze zapadlé ve výřezech krycího duralového panelu. Vztlakové klapky lze obdobně zajistit i ve vysunuté poloze. Z podlahy po levé straně vyčnívá páka brzdy. Vpravo je táhlo s rukojetí zasouvání podvozku. Na rámu krytu kabiny najdeme dvě páky pro jeho nouzové odhození. Prošívané čalounění má na pravé straně kapsy na mapu a podobné předměty a obvykle i na mikrofony palubní radiostanice LS-4. Přístrojové desky jsou vybaveny obvyklou sadou letových "budíků": magnetickým kompasem (u starších verzí je mimo osu letounu), hrubým a jemným variometrem, rychloměrem do 400 km/h, dvouručičkovým výškoměrem a elektrickým gyroskopickým zatáčkoměrem kombinovaným s libelou příčného sklonoměru. Palubní desky také mají místo na instalaci umělého horizontu, hodin a ovládání radiostanice. Vypínače vlečného lana, ovládající oba boční i jediný přední závěs, jsou propojeny strunami: Jejich rukojeti tvaru T jsou v dosahu připoutaného pilota, vpředu uprostřed palubní desky, vzadu na levé horní straně jejího krytu. Sedadla mají čalouněné vyjímatelné sedáky a opěradla trubkové konstrukce potažená plachtovinou, která tvoří zároveň prostor pro zádové padáky. Za zadním odklopným opěradlem je zavazadlový prostor, nad ním volně přístupné místo pro radiostanici, její alkalickou baterii a barograf. Na hřbetě trupu za krytem kabiny je sklopná anténa radiostanice. Vpravo odklopný průhledný kryt kabiny byl u starších sérií z jednoho kusu, u novějších a revizí prošlých exemplářů je plexi dělené, s duralovým rámečkem v polovině.

Ocasní plochy

Celokovová kýlovka má pět žeber a jeden nosník, u kořene zesílený. Je přinýtována k lemu na hřbetě trupu a k přepážce na 14. žebru. Směrové kormidlo s duralovou kostrou, tvořenou torzní skříní v náběžné hraně a žebry z válcovaných profilů je potaženo plátnem a vychyluje se ve 2 ložiskách o 30° na obě strany. Vodorovný stabilizátor se souměrným profilem, vzepětím 5° a záporným nastavením 3°, je celokovový, s jedním nosníkem, pomocnou výztuhou u předního závěsu a podélníky mezi 1. a3. žebrem. Plátnem potažená výškovka, zavěšená ve dvou ložiskách, je konstrukčně shodná se směrovkou, má navíc dvě vyvažovací plošky ovládané strunami v lanovodech a vychyluje se o 32° nahoru a 25° dolů. Obě poloviny VOP se dají pro transport a manipulaci sklopit vzhůru.

Podvozek

Přistávací zařízení tvoří hydropneumaticky odpružená podvozková vidlice s kolem o rozměrech 350 x 135 mm. Je mechanicky zatažitelná, kolo je vybaveno dvounáběžnou mechanickou bubnovou brzdou. V zataženém stavu vyčnívá kolo mírně z obrysu trupu, takže lze bez poškození letounu přistát i na břícho. Ostruha je připevněna na 14. přepážce čepem a spojena s 15. přepážkou gumovým, plechovými U-profily vyztuženým tlumičem. Bývá zakryta plátěným povlakem.

V přední části trupu je nanýtována skluznice z ocelového plechu, sloužící jako přistávací lyže a ochrana trupu proti poškození při překlopení na nos během startu a přistání.

Zbarvení

Sériové letouny jsou dodávány v provedení shodném s výkresem, v barvě modré, červené, zelené a černé. Základ je barva kovu. Modelářsky vhodnější je zbarvení druhého prototypu L-13, im. značky OK-6202, který byl nastřfkán na všech plochách kromě spodní strany křídla bíle s modrými a červenými doplňky a čísly. V kladenském aeroklubu létá Blaník OK-0914 v nestandardní povrchové úpravě - celý bílý s modrými a červenými pruhy na trupu a křídle.

Technidcá data a výkony

Rozpětí je 16.2 m, délka 8.4 m, šířka trupu 0.62 m, výška trupu 1.14 m. Plocha křídla 19.15 m2, hloubka křídla v ose trupu 1.665 m, na konci 0.71 m; geometrické zkroucení křídla -3°, vzepětí 3°, šípovitost -5°

Rozpětí VOP je 3.45 m, plocha 2.66 m2, nastavení -3° a vzepětí 5°. SOP má výšku 1.64 m a plochu 1,608 m2. Prázdná hmotnost L-13 je 292 kg, max. vzletová 500 kg. Plošné zatížení 26.1 kg/m2. Klouzavost je 1:28, minimální klesavost 0.85 m/s. Maximální rychlost 253 km/hod, v turbulenci a aerovleku 140 km/h. Povolené násobky při obsazení 1 osobou jsou +6 a -3.5 g.

Letoun může být na přání vybaven nádrží na vodní přítěž, přenosným kyslíkovým dýchačem, osvětlením pro létání v noci, neprůhledným krytem zadního pilotního prostoru pro nácvik letu podle přístrojů i lyží pro provoz na sněhu.

(zveřejněno na stránce L-13 Blaník)