Jak v zimě, jen nemrzne!

Ráno se bílými květy rozkvetlé třešně během půlhodiny pokrývají sněhem a já si mohu udělat "zimní fotku".

Odpoledne je už sníh pryč. Jdu házet! Ne sníh, letadlo!

O co víc se snažím vyhodil letadlo výš, o to hůř mi to jde. Připadám si v křeči, citím se při hodu nepřirozeně. Dokonce mě začal v ruce bolet nějaký sval. Nejsem celkově moc v pohodě, jsem unavený a je to znát i na tom létání. Možná stačilo jít včera o hodinu dříve spát.

Jsem v závětří hor a je to jako když na letadlo shora tlačí nějaká ruka. Žádný delší let se nekoná. Během půlhodiny, co mrskám jeden hod za druhým, jsem si alespoň poladil výchylky.

(zveřejněno na stránce Létání s Bravem)