Tøi sekundy letu! 
Když jsem se v Modelparku vyøádil s fotoaparátem , øekl jsem si, že si taky zalétám. Vítr ve chvíli, kdy jsem došel na plochu, ještì zesílil, fuèelo hodnì pøes sedm metrù. Let trval tøi vteøiny!
Veèer den pøedtím jsem si koneènì doprogramoval vztlakové klapky a zavedl letové fáze. I když jsem výškovku nastavil podle rysek na trupu, mìl jsem po odhodu dost potlaèeno a musel jsem honil trim výškovky. Knipl, trim, knipl, trim. Letadlo letìlo jak na lochnesce dolù nahoru, dolù nahoru. Pøi tøetí vlnovce najednou vzpažilo køídlo a už jsem byl v asfaltu dráhy. Ruplo mi køídlo. Kluci mi pomohli posbírat rozstøelené kusy a letadlo zase skonèilo v kufru auta. Køídlo ulomené u trupu, uhlíková stojina rozlámaná, trup vejpùl, výškovka na obou stranách pryè.
Pøíèinou mimo toho mého øízení bylo lepení z minulého karambolu. Køídlo povolilo v místech, kde jsem ho lepil. Ale nebylo to tím, že by lepené spoje povolily. Peèlivì jsem lomy prozkoumal a povolilo to všude v XPS. Lepená místa s purexem pùsobila jako vrub a køídlo se neohýbalo plynule. Zatížení se tak koncentrovalo do míst okolo lepených spojù až to povolilo. Na uhlíkové stojinì je pìknì vidìt, jak to celé ztratilo stabilitu, stojina se zvlnila a køídlo vzpažilo. Pøemýšlím nad tím, zda by se to stalo, kdybych mìl v køídle pøedepsanou uhlíkovou trubku nebo kulatinu. Ta by zabránila vyboèení toho nosníku - možná!
(zveøejnìno na stránce Létání s F/A-18 Hornet)


