Tlačítko poslední záchrany 
Ríša Rimr Mrázek natočil video, kde ukazuje fungování stabilizace, která dovede srovnat letadlo do horizontu a tak funguje jako jakási záchrana modelu. Ve videu mluví o tom, jak je to užitečná fíčura, která pomáhá začátečníkům.
To, co Ríša ve videu předvedl, je trochu akademický příklad. U školního modelu letícího pod plynem nahoru to dozajista funguje dobře, v praxi se ale začátečník potýká s mnoha jinými nástrahami a když do řízení nepřiměřeně hrabe, je to do země tak krátký čas, že na mačkání tlačítka nezbyde čas. To je ale otázka k diskuzi a třeba to v praxi funguje.
- aby to fungovalo, musí být model vyvážený, zalétaný, tedy vyžaduje to zkušenějšího pilota, aby letadlo připravil
- školní letadlo tohoto typu se "zachrání" samo, stačí stáhnout plyn a pustit kniply
- když je to model, který nemá tyto školní vlastnosti, tak ho stabilizace nezachrání
- stabilizace neřeší případ, kdy letadlo letí pryč, kdy ho odnáší vítr
Problém vidím v tom, že takováto fíčura vede k tomu, že se pilotní žák neučí co se má učit. K pilotování patří i psychologie. Stres. A výuka pilotování je i o učení se ten stres zvládat. Od toho jsou školní modely, které dávají větší prostor pomalejšímu myšlení a reakcím pilota začátečníka.
Moje teze:
- školní letadlo nepotřebuje tlačítko poslední záchrany, stačí stáhnout plyn a pustit kniply, zachrání se samo
- létání se zapnutou stabilizací je úplně špatně, pilot se neučí koukat na letadlo - číst ho ve vzduchu a korigovat let, nemá možnost vidět na letadle jakým vzduchem letadlo prolétává
- u letadel méně školních tlačitko nebude fungovat, nedokáže třeba zachránit letadlo ve vývrtce
(zveřejněno na stránce Tlačítko poslední záchrany)