¦ Menu sekce ¦ Kontakt ¦ Hledat image
image

Letání

Můj první benzíňák

Skok po dlouhé době stálý odkaz / permalink

29.07.2006

Extra už dlouho visí na stěně a pod ní v krabici rozhozená nádrž, podvozek, shozený tlumič, rozvrtaný sytič karburátoru, prodřený kabel ke svíčce, demontovaná alektrika rádia. Po lehlé havárii (viz foto) jsem musel spravit uchycení podvozku a taky zjistit, kde mi netěsní (asi) nádrž. No a to ostatní jsem rozvrtal proto, protože jsem chtěl něco změnit, upravit, předělat.

image

Pak jsem vždycky na éro v polici koukl, řekl si: "Jé, to musím udělat ještě tohle, tohle a tohle" a raději jsem šel dělat něco jiného.

Nakonec mě ale "tento způsob léta" přinutil, něco s tím udělat. Venku je pořád bezvětří a na větroně to prostě není. Tak jsem si dnes řekl, že půjdu navečer lítat na letiště s motorákem.

Dal jsem na nabíječku baterky zapalování a vysílač a odebral se do dílny.

Začal jsem podvozkem. Přišrouboval jsem nohy. To bylo za chvilku.

Dodělal jsem úpravu páky sytiče. Přezkoušel. Taky chvilka.

Smontoval jsem nádrž, prostrkal hadice motorovou přepážkou, vše pospojoval. Chvilka.

Namontoval jsem tlumič a haubnu na motor. Chvilka. Chtěl jsem nasadit i kužel, ale nová vrtule má širší kořen listu a nevejde se. Nevadí.

Přepájel jsem konektory na přepínači napájení - konektory modela jsem vyměnil za konektory 2 mm gold.

Jde to jako na drátkách, ale přesto se neúprosně blíží šestá hodina, kdy jsem slíbil, že pojedu na letiště a rodinu vysadím cestou na zahrádce.

Dávám na hromadu věci, které si musím sbalit s sebou a taky zkouším, zda mám správně nastavený vysílač. Všechno chodí až na směrovku. Ta je vychýlená na stranu a jakž takž se bohybuje jen u jedné krajní výchylky. Studuji vysílač, nechávám si zobrazit monitor pohybu serv, ale vše vypadá v pořádku. Navíc na směrovce nemám žádný mix a kalibraci dráhy serva jsem kontroloval, takže co by mohlo být blbě?

Nakonec jsem připojil do přijímače jiné servo a to chodí jak má. Takže servo je kaput. Do odjezdu zbývá půlhodina. Mám vztek. Lopotím se tady v dílně v pětatřicetistupňovém vedru půl dne a všechno k ničemu!

Pak jsem si ale vzpomněl, že nahoře v bytě leží silná serva, která měla přijít do vztlakových klapek. Půlhodina by měla na výměnu stačit. Hurá nahoru pro servo.

Je to dobré. Servo má stejné rozměry a možná bude pasovat i upravená dlouhá duralová páka. Bohužel servo je schované v trupu. Takže odříznout dno trupu, táhla pryč, páku ven, servo vytáhnout, přívody přestřihnout, kablík zajistit, aby nespadl do trupu. Leje ze mě. Do toho volá žena, zda opravdu pojedu. Za čtvrthodinku mám připájený a zasmrštěný kablík a servo zašroubované na místo původního. Páka, která je speciálně upravena pro nahánění táhel směrovky ale nasadit nejde. Tisícíhran je o ždibec menší než na novém servu. V příslušenství je ale dostatečně velká dvouramená páka. Rameno vychází asi o 5 mm kratší. Výchylka směrovky bud e menší, ale stále dostatečná.

V šest už nosím věci do auta a ve čtvt na sedm už u pumpy cmrndám do kanystříku dva litry benzínu.

Cestou na letiště přemýšlím, zda motor vůbec natočím. Zda neztvrdla membrána v karburátoru. Za to dobu co se Extra válela v dílně jsem jen jednou natáhl do karburátoru benzín.

Zkouším to zatím bez křídel. Motor chytil. Moje obavy byly liché. Hurá. Rychle nasadit křídla, všechno překontrolovat. I dosah s běžícím motorem jsem sio vyzkoušel.

Startuji proti zapadajícímu slunci a vysoko nad sebou si osahávám vlastnosti Extry. První zádrhel jsou kniply vysílače. Kvůli vypínání větroně ve vleku jsem si namontoval dlouhé hniply s přepínačem a ty mi teď nějak nesedí. Druhý zádrhel jsou malé mušky, které si mě našly asi po minutě letu a lezou mi do očí, nosu, uší ...

Po deseti minutách sedám. A přichází další zádrhel. Nová jiná vrtule vůbec při volnoběhu nebrzdí a tal první nálet na přistání proměňuji v efektní stopadesátimetrový průlet těsně nad zemí. Letiště je v tomto směru trochu z kopce. Do dalšího náletu o zoubek snižuji volnoběh, ale dosednutí mi stejně vychází mo daleko. Až napotřetí konečně sedám.

Při pojíždení se ale z motoru ozývají divné zvuky. Když model dojede ke mě, koukám, zda není nic uvolněné. ž po chvíli mě došlo, co se děje. V posekané dráze vyrazily asi deseticentimetrové kytičky s tuhými stonky, kterými se musí vrtule při pojíždění prosekávat.

Nakonec dávám šest letů. Rychle se do toho dostávám. Vyřešil jsem i problém delších kniplů. Zmenšil jsem S charakteristiku na křidélkách. Balím až za šera.

(zveřejněno na stránce Letání)

print tisk