Podzimní Raná - Sobota 
Probouzím se nezvykle pozdì až v osm hodin. Je to asi tím, že tentokrát spím místo ve stanu v luxusní chatièce pùjèené od kamaráda - místního plachtaøe. Zatím, co ve stanu jsou ráno slyšet všichni, co už od ètyø ráno courají venku a žvaní (jak by ne, když šli spát už se slepicemi nìkdy v devìt), tak v chatièce je naprostý klid. Až plný moèový mìchýø mì nutí vylézt z tepla spacáku.
Ranní polétání
Pohled z okna øíká, že by poèasí mohlo být minimálnì podobné tomu vèerejšímu. Kupodivu není mlha a tak si chystám Longshota. Vždy se našel nìkdo, kdo v dobì vstávání už létal na ploše letištì pod Ranou s nìjakou elektrou. Tak já dnes po ránu ukážu ostatním, že to jde i bez té elektriky a bez vrtule!
Zkouším ještì v chatièce rádio, ale serva necuknou jak je obvyklé. Pøijímaè je mrtvý. Že by ty baterky byly prázdné. Mám s sebou ještì jedny vìtší se stejným konektorem a nabité. Ale taky nic. Ještì mì napadá krystal. Ten je sice pøelepený páskou aby nevypadl, ale tøeba se nìjak povysunul. Ale ani manipulace s krystalem nevede k cíli.
Když beru do ruky trup, zaujalo mì, jak je špièka teplá. Vytahuji baterky a ty jsou horké. Takže nìjaký zkrat. Vytahuji tedy postupnì serva a zkouším, kdy se to rozjede. Až když odpojím kablíky vedouci ke køidélkùm, tak se rádio rozebìhlo. Takže pøekrocené dráty nìkde cestou z trupu do køídla. Hned se mi vybavila moje manipulace s modelem pøed odjezdem z Teplic. Longshot se už nedal do auta zasunou složený, protože trup a køídlo Luòáka zabíralo už moc místa. Odšrouboval jsem tedy køídlo, abych ho mohl natoèit podél trupu. Potom jsem ještì dvakrát musel Longshota z auta vytáknout a pøitom jsem zøejmì otáèrl køídlem na kablíku stále na jednu stranu. Až jsem tam nìco ukroutil.
Z létání s Long Shotem tedy nebude nic 
Pøed desátou zaèínají pøijíždìt další úèastníci akce. Táboøištì za døevákem se postupnì plní auty a okolo aut zaèíná hemžení.
Kluci z Lipencù pøipravují startovištì a stojánku.
Na place se zase setkávají lidé z rùzných koutù republiky.
Stojánka se rychle plní, vlekaøi zaèínají pøipravovat své stroje.
Piloti se registrují, platí startovné.
Ve ètvrt na jedenáct svolává Mirek brífink, kde nás seznamuje s tím, jak a kde budeme létat.
V pùl už se létá. Mraky nad námi se postupnì ztrácí a objevuje se modrá obloha.
Na naše pozvání pøijeli i pøátelé z Nìmeckého Chemnitz.
Postupnì pøíjíždìjí a na stojánku své modely pøinášejí další a další. Když vidím to množství modelù, tak mì popadá trochu pesimismus. To si moc nepolétáme. Ale vleèných je dostatek a tak s modelem ve frontì na start docela rychle postupuji.
Startovalo se ze dvou soubìžných pásù umístìných na okraji dráhy aeroklubového letištì. Pro pøistávání byla k dispozici celá tato dráha za vzletovým pásem. Tedy místa dost i pro ménì zkušené piloty.
Sjelo se nás opravdu hodnì. Ve vzduchu i na zemi bylo docela husto. Pøišlo i dost divákù. Po obìdì se krásnì vyèasilo. Svítilo na nás sluníèko, slabý vítr, pøíjemná teplota.
Létání probíhalo v pohodì. Nezávodili jsme, nebylo nutné honit vteøinky. Potìšilo mì, že pøijelo spoustu nových lidí se zajímavými modely.
Když chtìli kluci vyhlásit nìjaký klid na obìd, nikdo nereagoval a létalo se a létalo.
Odpoledne se nám podaøilo hromadné focení.
Potom se létalo vesele dál. Kluci zkusili dvouvlek a šlo jim to parádnì!
Posledními ve vzduchu byli Ludìk Demczak se svým osvìtleným Piperem a Miroslav Nedorost s ŠK-38 s pavouèím mužem na pilotním sedadle. Ten nám z výšky kynul rukou a ze tmy na nás blikal oèima. Poslední vlek dìlali v 18:30 a to už pod horizontem moc vidìt nebylo.
Poslední na ploše byli nakonec kluci poøadatelé, kteøí byli rádi, že to mají za sebou a že to dobøe dopadlo.
Já byl s letáním spokojen také. Zalétal jsem si velmi.
Fotografie z tohoto dne i ze dne pøedchozího si mùžete prohlédnout zde: Galerie fotografií ze setkání na Rané 2007 .
Podzimní setkání maket a polomaket vìtroòù na Rané 2007