Metodika 

Létání v simulátoru má svá specifika. Jedním z nich je, že když model rozbijete, tak za pár vteřin můžete startovat s "opraveným" modelem.

Vede to k tomu, že když zasednete k počítači, létáte třeba hodinu v kuse. I s tím občasným/častým rozbíjením modelů. V reálu to tak nefunguje. V reálu létáte jen co vám dovolí obsah nádrže nebo kapacita akumulátorů a také provoz ostatních modelů. Mezi lety doplňujete palivo, nabíjíte, diskutujete - prostě relaxujete. Na rozdíl od simulátoru.

Empiricky (pokusy sám na sobě) jsem došel k tomu, že je dobré omezit dobu letu na nějakou vhodnou dobu. Při nepřetržitém létání jsem se dopouštěl "zbytečných" chyb a výsledkem hodinového poletování v počítači byla frustrace z toho, kolikrát jsem se spletl a zasekl model do země.

Zvolil jsem si tedy dobu letu 4 minuty. V tomto čase je zahrnut i start a přistání. Dávám si v sérii 3 až 4 lety. Víc už je zbytečné - soustředění na let klesá.

Před každým letem si rozmyslím, co budu zkoušet. Mimo nácviku akrobacie je cílem i úspěšné přivedení modelu na zem.

Úspěšnost letů prudce narostla a s tím i moje spokojenost po takovém létání.