Hesla, účty, identita 

To je jeden z typických povzdechů uživatele počítače, který při práci s počítačem spěchá a moc nečte nebo nevnímá, co mu počítač píše. Dnes každa druhá služba vyžaduje registraci, zadání jména a hesla. A počítač nabídne i to, že si za vás bude jméno a heslo pamatovat. Při příští návštěvě webu s registrací za vás automaticky zadá vaše uživatelské jméno a heslo. Nastavili jste si to ve svém prohlížeči, aby zadával hesla za vás automaticky a on to dělá. A když změníte počítač, nebo si promažete důkladněji paměť prohlížeče, heslo za vás prohlížeč nezadá a web chce najednou heslo po vás.

Tomu, že po vás nějaký web chce zadat - vymyslet nějaké uživatelské jméno a k němu vymyslet heslo, tomu se říká "identita" a je to proto, aby až příště na ten web půjdete věděl, že jste to právě vy a nikdo jiný.

Plyne z toho:

• Když si někde zakládám novou identitu, účet, přihlašovací údaje, jméno a heslo si hned někam zapíšu, někam, kam se mohu podívat, když nastane problém.
• Zapisuji si hesla někam, kde mi je nevezme zloděj, někam, kde o ně nepřijdu nějakou poruchou techniky.
• Pro přístup k bankovnímu účtu si zvolím jiné heslo než do Facebooku nebo do nějakého e-shopu. U bankovního účtu si zvolím složitější delší heslo, než do e-shopu, kde kupuji ponožky.
• Uživatelská jména i hesla si pro snadnější použití vymýšlím nějak podobně. Do e-shopů mohu mít klidně i jedno jméno a heslo. Ale tam, kde mi hrozí ztráta peněz nebo nějaká jiná škoda, volím různý systém uživatelského jména a hesla, aby při jeho prolomení jednoho účtu nebyla prolomena ochrana více služeb.
• Když zadávám heslo ke svému bankovnímu účtu a prohlížeč se mě zeptá, zda si má heslo zapamatovat, odpovím ne.

Dobré je být opatrný, pokud se potřebujete přihlásit k nějaké službě na cizím počítači. Měli byste si být jisti, že cizí počítač není nastaven na zapamatování vašich přístupů.