Filmování sama sebe s modely 

Inspirován Jo Grini zkouším filmovat při létání sám sebe. Nejde mi ani tak o nějakou exhibici sama sebe, ale chci zachytit alespoň trochu krásnou atmosféru létání.

• Vybavení

Vybavení 

Vybavení je běžné: DV kamera (Canon MVX25i), stativ, dálkové ovládání kamery.

Stativ je obyčejný od foťáku. Tedy bez fluidní hlavy. Kameru nemá kdo obsluhovat. Není tedy potřeba pohyblivá hlava stativu.

Někdy to je legrace 

Létat a myslet přitom na kompozici záběru, abyste nevylétli ze záběru, na světlo, zda vám zrovna mrak nezakryje slunce, na polohu, kde stojíte, abyste nezakrývali výhled kameře, na to, co už jste ze zamýšleného natočili a co ještě musíte stihnout natočit, než vám dojdou baterky v kameře a v modelu ... to všechno najednou se dělá dost těžko! Někdy to létání podle toho vypadá!

V neděli se udělalo krásně. Sluníčko, podzim, krásně vybarvené listí na stromech. To musím nějak zachytit!

Spěchám na louku za domem, vymýšlím nějaké záběry a zkouším zalétat před objektivem kamery. V záběru musí být kus lesa, aby bylo vidět to listí, v záběru musí být ta modrá obloha a mráčky na ní, v záběru musí být ta louka a taky by se tam měl vejít mnou předváděný "děj".

Proti horám plují řady mraků a tak musím spěchat, abych měl dobré světlo, než mi další řada mraků zakryje slunce. A taky je "trochu" problém, že když zesílí vítr, tak fouká přes les, vedle kterého létám. Létám tedy v turbulenci za lesem. A aby to vypadalo dobře, musím stát a létat opravdu blízko toho lesa, blíže než obvykle, protože širokoúhlý objektiv to vše zkreslu a vše vypadá dál, než to ve skutečnosti je.

Spěchám tak, že si při jednom výhozu zapomínám v otočce držet levou rukou vysílač a ten mi na konci otočky doletí až na rameno a kniply se mi opře o záda. Model je najednou na zádech přímo nad mojí hlavou, vysílač, který mi normálně visí na břiše je kdesi pryč a model už se rozjíždí směr les, aby se tam pověsil někde do větví pět metrů vysoko.

Moment, než se mi podaří vysílač někde kolem těla nahmatat, otočit kniply nahoru, chytit kniply - to je nekonečná doba, kdy se model řítí po nechtěném přemetu střemhlav dolů a na les. I v té rychlosti se mi vybaví, jak jdu domů hledat nějaké bidlo, kterým ho shodím a jak nedodržím slib, že se do hodiny vrátím

Nakonec to dobře dopadlo. Těsně před korunami stromů plným zatažením model obracím nad louku a sedám. Ale koukněte se sami:

Proto je mnohem lepší jen filmovat a nechat létat někoho jiného. Druhého můžete honit po kopci nebo po letišti dle libosti, kibicovat, poroučet si: Leť níž! Musíš přiletět ze slunce! Ne tak rychle, leť pomaleji! Přistát musíš přesně tady! a mnoho jiných podobných pokynů, ze kterých je po půl hodině každý pilot tumpachový a je rád, že už konečně kameramanovi došly ty baterky!