Sobotní létání spělo pomalu ke konci, slunce nezadržitelně padalo k obzoru a já si chtěl udělat posledních několik skoků v tom krásném večerním světle.
Tomáš vyhlásil, že dnešní létání ukončíme v pět. V duchu jsem hudral, protože nejlepší světlo bude až tak ve čvrt na šest a já měl připravenou kameru na vzpěře Mírova Pipera.
V sobotu jsme se věnovali filmařským pokusům na našem letišti. Když jsem měl kameru přidělanou na konci křídla, zdvihl jsem při rozjezdu polovinu křídla s kamerou ze země razantněji, než bylo třeba, a škrtnul jsem křídlem o zem na druhé straně. Nechybělo moc a točil bych se křidlo, nos, ocas buch buch buch ...
Po dlouhé době nejedu létat někam za klukama nebo na svah,
ale chystám se na domácí letiště.
Václav vezme svoji velkou Extru
a tak budu moci vytáhnout Luňáka.
Extru jsem vybavil závěsem pro vlekání
a chtěli bychom vyzkoušet tahat s ní menší větroně.
A hlavně naposledy jsem ji proháněl někdy v listopadu, tak si to chci zase vyzkoušet.
Do auta tedy nakládám dvě letadla.
Když beru u pumpy své obvyklé dva litry benzínu,
pumpař, co mi vždycky prohlíží letadlo v autě,
je náležitě zmaten z té hromady různobarevných částí letadla. 
Když jsem létal na Rané na svahu, zkoušel jsem skluzy.
Od včera meteorologové předpovídají silný jižní vítr. Večer prý má být dokonce orkán! To bude foukat na Vitišku nahoře na horách. I teplota by měla být snesitelná (7 st. C). Jel bych s Luňákem.
Něco málo se mi včera podařilo i nafilmovat:
