Slet na Rané  

Na dnes je naplánován slet větronářů na Rané. Má být k dispozici vlečná i naviják. Přehazuji rádio z Extry a těsně před jedenáctou frčím na Ranou.

Původně se mělo létat přímo na letišti, ale už před odjezdem mi volal Karel Prokop, že z vleků nebude nic, že to není nějak zajištěné a že kluci od nich létají na svahu. To mi vyhovuje. Fouká na cvičnou louku nad letištěm a tak jedu rovnou tam. Na parkovišti je asi 10 aut a na svahu vidím pět a půl člověka. Velká akce to tedy není. Funkce pořadatele sestává ze zápisu čísla kanálu a věty: "Můžeš jí létat".

Dávám Luňáka dohromady a škrábu se nahoru pod malou bouli.

nakonec stálo dole asi 15 aut

Fouká příjemný stejnoměrný vítr a nosí to daleko široko.

Než jsem došel nahoru, tak dva piloti co létali s pěknými velkými brusy sešli dolů, takže ani nevím kdo a s čím to létali. Jeden z nich mi ale hodil Luňáka a já si moc pěkně asi 40 minut polétal.

Spíše než nějakou řízenou akci připomínal provoz ve vzduchu běžné ranské létání. Jen to všichni s polomaketami drželi hrozně vysoko nad svahem a jediný Vojta Stejskal hobloval svah pěkně při zemi.

Stejskalovi předváděli pro mě nové - gravitační start. Nevěřil jsem, že se jim to může tady na louce podařit, ale Vojta nakonec svého Foxe po nekonečné jízdě z kopce za velkého drncání úspěšně zvedl a odstartoval. (pokud se chcete podívat jako to asi vypadá, najděte si na stránce Zajímavá videa s leteckou tématikou video pod názvem Bezmiechowa - Blaník startuje gravitačně )

Před druhou hodinou se dává do deště. Létal bych ještě, ale nově instalovaný displej mi to nedovolí. Raději jedu domů slavit narozeniny své ženy.

Při odjezdu ještě koukám, jak se nad svahem prohání 6 dospělých větroňů. Létají hezky pěkně za sebou jako vláček. A dole na letišti slyším vlečnou startovat další větroň!

Startování 

Po příjezdu pod kopec jsem přemýšlel, jak Luňáka dostanu do vzduchu.

Gumicuk se mi nahoru tahat nechtělo. Na to, abych si Luňáka sám hodil, je cičná louka pod malou boulí moc málo strmá a ani vítr nebyl tak silný, aby šlo Luňáka do vzduchu jen tak položit. A rozběhnout se s modelem dolů kopcem nejde kvůli vysílači.

Nezbylo mi tedy nic jiného, než požádat některého s přítomných borců. Všichni se však báli Luňáka hodit. Až na jednoho, který zkušeně a bezpečně vrhl Luňáka dolů kopcem vstříc povětří. Ani nevím, kdo to byl - ví to někdo? A nemá někdo fotku z tohoto létání, kde je vidět start některé z polomaket?

Přistávání  

Kdy jsem včera na Rané startoval, tak už jsem přemýšlel jak a kde budu sedat.

foto: Vojta Stejskal

Cvičná louka pod malou boulí vypadá bezpečně, ale je trochu zrádná. Je dost hrbatá a velmi tvrdá a občas z ní kouká kámen. Běžným způsobem se zde s velkými modely přistává náletem odspodu a sednutím do svahu, ale to se mi moc nechtělo. Nemám to s Luňákem moc nacvičené a už jednou jsem takto spadl z asi metrové výšky.

Dole sedat se mi taky nechtělo. Viděl jsem kolegu s velkým modelem jak sedá úplně dole napříč cvičnou loukou, ale moc mě to nenadchlo. Dole míň fouká a model tak sedal dost na rychlosti a do té nehrbatější části louky.

Zkusil jsem tedy nalétnout zboku šikmo proti větru úplně nahoře. Nejkritičtější je odhad vzdálenosti, abych se netrefil do roští na okraji louky. Mám v oku menší modely a u velkého modelu to dost klame. Model se jeví, že je blíž. I u jiných pilotů pozoruji, že s tím mají problémy.

S plně vyklopenými vztlaky (cca 60 stupňů) to vypadá, že se Luňák proti šesti sedmimetrovému větru skoro zastaví. Dopředná rychlost je opravdu hodně malá, ale křidélka jsou stále účinná. Mám ke vztlakům přimixováno dost velké potlačení výškovky a tak se to dá uřídit.

Nicméně takhle dlouhý sestup a balancování s plně vytaženými vztlaky měl premiéru. Bál jsem se, aby mě při tak malé rychlosti a náletu šikmo na vítr nepodfoukl vítr křídlo a neskončil jsem hodinami. Tady na tom tvrdém by to byla jistá katastrofa. Ale Luňák si způsobně kecl přímo do horního rohu louky a kdyby se na konci dojezdu neobrátil nosem z kopce a neujel ještě asi deset metrů samospádem, tak byl dojezd tak pět metrů.

Protože má Luňák v této konfiguraci dost velké opadání, docela to při dosednutí drncne. Při sedání do trávy nahoře v sedle jsem to řešil tak, že jsem vztlaky ve dvou ve třech metrech přivřel tak na polovic a pěkně podrovnal.

Déšť 

Včera na Rané jsem to musel zabalit kvůli dešti, i když moc nepršelo. Nemám chráněný vysílač a už se mi to jednou nevyplatilo.

Viz Problémy s vodou. Karel Konvalinka měl třeba na svém vysílači takovýhle kryt:

Budu muset něco vymyslet. Multiplex prodává něco podobného.