To nás to tedy spláchlo!

V sobotu se na letišti ústeckého modelářského klubu konal již čtvrtý letecký den honosící se přídomkem "mezinárodní".

Bylo na co koukat! Akce se nehonosí pojmem "mezinárodní" jen tak. Opět zde byla početná skupina modelářů ze sousedního Německa a jejím modelům dominovaly obří vrtulníky. Stojánka byla plná zajímavých modelů - shodli jsme se na letišti, že letos je účast nejzajímavější a já se těšil, že bude na co koukat.

Už od dopoledne pražilo na letišti slunce. Jako vystupující jsem se registroval, dostal "startovní číslo", lístek na oběd a pití a odevzdal vysílač. Přidělil jsem se do skupiny ke klukům s vlečnými. Podle plánu přý poletíme v půl druhé. Odnesl jsem Foxe na stojánku a vydal se na prohlídku ostatnich modelů a na pokec s kamarády.

Sešlo se zde ke stovce pilotů, někteří s více modely. Hned na začátku při příchodu od parkoviště mě zaujalo havarované Zero. Místní Martin Wainer dovedl své diorámy k dokonalosti a říznul v pátek se svým Zerem o zem jen proto, aby měl do diorámy havarovaného Japonce drženého v šachu americkou hlídkou :-)

Modely byly v drtivé většině makety a polomakety všech možných velikostí, typů, se všemožnými pohony. Hlavní program měl začít až odpoledne, ale začalo se létat už před obědem. Mě se líbilo, že komentování akce přes amplióny bylo bez hudby a člověk si mohl užívat zvuku motorů a nerušeně se bavit. Popisovat, co jsem viděl nebudu, na to je asi nejlepší přijet osobně. Ale ústečtí zajistili opravdu zajímavou a pestrou účast.

Kdybych měl něco vypíchnout, tal Mendeho obří Mig 3. Jde z něj opravdu strach. A Radek Helmer ho pěkně stylově vodí. A potom Jankův nový hydroplán Sikorski. To se taky musí vidět zblízka na vlastní oči!

Létání občas přerušila přeprška a tak jsme stále cvičili s plachtami. Přikrýt, odkrýt, přikrýt, odkrýt, přikrýt ... Modely stejně občas zmokly a my byli mokří úplně, protože na nás při tom zakrývání pršelo.

Vedro nás ale hned vysušilo. Kolem jedné ale už byly černočerné buřiny kolem dokola a i blesky lítaly. Počasí nevěštilo nic dobrého.

Už před polednem jsem stál frontu a žmoulal lístek "oběd", ale dozvěděl jsem se "ještě ne". Když stejně dopadlo i mé druhé čekání ve frontě, tak už jsem hudral. Ale napotřetí to vyšlo! Vzpomínal jsem na Tomáše Marka a na jeho klobásový test. Bylo maso a vařený brambor! a bylo to výborné. Musím Wainerům kuchyni pochválit. Tomáš by to jistě také pochválil.

Někdy kolem třetí už šel v krátkých přestávkách jeden déšť za druhým (silné deště). Dal se stihnout tak jeden dva lety a potom rychle zabalit. Černé mraky se nad letiště nasouvaly ze všech stran a když jsem viděl jak blízko létají blesky a kluci v tom létají, neměl jsem dobrý pocit.

Letěl jsem jen jednou a to jen náhodou, kdy kluci ztratili při vleku ten spráný závěs z vlečného lana, a tak jsem, klusal pro model, abych zaskočil za kolegu. Odletěl jsem si to, co jsem si vymyslel a hlavně jsem sedl pěkně před diváky, z letu po okruhu, s výdrží, bez odskoku a pěkným rovným výběhem. Přitom jsem musel sedat do protisměru, protože kluci na prahu dráhy zabírali místo modely a i tak mi rozpočet pěkně vyšel.

Potom ale přišla opravdu průtrž a plocha se změnila během chvilky v rybník. Začalo i foukat, ale na nějaké odnášení modelů z plochy už bylo pozdě. Jen ukotvit lépe plachty a schovat se pod střechu. Vítr někomu obrátil a rozlámal stánek se zbožím a vše zaplavila hluboká hnědá voda.

V půl páté byla chvíle, kdy pršelo chvilku méně a já mohl sbalit eroplán. Letadla sice stála pod plachtami, ale vody bylo tolik, že zmizel asfalt dráhy a tráva okolo. Na křídlech visely kapsy plachty plné vody a divím se, že to ty křehčí modely vydržely. Já vylil z plachty nad Foxem (sdílel jsem ji s většími modely) tak sto kilo vody. Zas mi to pochroumalo výškovku, jak na ní ležel ten pytel vody a ohýbal ji. :-( Já ale má jen lamináťáka. Co kluci, co mají ty krásné makety?!

Zmokl jsem hodně i s kamerou a foťákem, ale snad to ooba přístroje přežily. Zatím fungujou. Najednou začalo pršet z modré oblohy. Než jsem doběhl z plochy pod střechu, tak jsem byl skrz naskrz. Foťák se mi jeví jako docela utěsněný, ale kamera chudák je samá škvíra.

U auta jsem stál po kotníky ve vodě. Některá auta jsme museli na promáčené louce vytlačit.

Odjížděl jsem na boso, auto plné vody. Vody, co jsem tam nanosil s modelem a mokrou plachtou, vody, co natekla nedovřeným okýnkem.

V dílně u mě to teď je jako někde v tropickém pralese. Teplo a vlhko z vody z plachet i z modelu. Večer jsem ještě na sobě našel dvě klíšťata, nebezpečí místních luk. Mrzelo mě, že jsem si spoustu modelů nestačil prohlédnout a vyfotit, ale větru dešti člověk neporučí. Chudáci kluci. Jistě jim chystání akce dalo hodně práce a takhle nás to spláchlo.

To nás to tedy spláchlo! - reportáž zde
picasa.com/radek - fotografie
IV. Mezinárodní letecký den Suché 4.7.2009 - fotografie
rajce.idnes.cz/arnyun - fotografie
4.mezinárodní letecký den ModelPark Suché 4.7.2009 - fotografie a povídání

(zveřejněno na stránce Létání)