Neděle, prý poslední pěkná v tomto roce

Dnes je stejně jako včera celý den krásně. Na létání mám vyhrazené celé odpoledne. Protože dnes musím mimo Extry odvézt autem další tři dospělé osoby, montuji na auto zahrádku a Extra pojede poprvé na střeše.

Není to špatné. V autě se rázem uvolní místo. Křídla se vejdou i do malého kufru. Pokud neprší, je to bez problémů. Jízda na letiště mi trvá 10 minut a rychlost 50 km/hod nedělá žádné potíže.

Na letišti je opět plno kolegů. Je po druhé hodině a přijíždím do plného provozu. Je tu Martin s jedním ze svých dvoumotoráků. Konečně ho uvidím s jedním z nich letět

Na stojánce sedí uznalí diváci, kteří rádi zatleskají povedeným kouskům létajících pilotů.

Když se dostávám na řadu, dávám si necelých deset minut dlouhý let. Prvně kvůli ostatním, aby si také zalétali a taky proto, že na nějaké laborování a dlouhé testování nemám před tolika lidmi náladu. Neumím se prostě v takovém případě koncentrovat.

A taky čeká Martin, kterému jsem slíbil zaklouzat jeho nového větroně před Martinovým prvním letem v životě. To probíhá bez sebemenších potíží. Martin má model vzorně připravený, vyvážený a výchylky zkontrolované. Při záletu jen trošku přitahuji trim výškovky.

Konečně vidím jednoho z Martinových (Martina zkušeného) dvoumotoráků v letu.

S dvěma motory je o něco více práce. Oba musí běžet stejně.

Přijíždí Pavel (PAD-Mojehobby) a že tu je kvůli mě. Chystám se tedy k druhému letu. Čekám na pojížděčce, až kolega uvolní dráhu. Bublající motor snáší postávání bez protestů.

Mě ale napadá, že si můžu zkontrolovat vidličky na výškovce. Přizvedávám ocas letadla, abych viděl ma spodek výškovky. Vrtule sekne do země a motor stojí. Hanbím se před diváky na stojánce. Ale stačí obejít model a motor hned naskočí. Nemusím běžet na stojánku pro žhavení a trápit se s teplým motorem.

Startuji tedy podruhé a Pavel si diriguje nálety kvůli focení.

"Ty moc směrovku nepoužíváš. Viď." říká mi Pavel po letu. To má pravdu. Když jsem zkoušel s Extrou nožový let, přistihl jsem se, že se "přepínám" do opačného řízení - z mode 1 do mode 4. To je takový trest za hříchy mládí. My jsme kdysi s tátou (před 25 lety) měli opačně rozložené kniply na rádiích a já byl tehdy schopen i s motorákem letět jednou s plynem napravo a jednou nalevo. Lítal jsem s plynem nalevo a zalítaval jsem tátovi modely s plynem napravo. Později jsem se přeučil na mode 1. Minulý týden jsem si s Extrou zkoušel asi v 50 metrech zatáčku 360 točenou směrovkou a docela se mi povedla. Křidýlkama jsem držel křídla pěkně vodorovně, výškovkou jsem udržel horizont. O chvíli později jsem ale letadlo rovnal místo křidélky směrovkou a málem z toho byl pád do vývrtky. Proto jsem začal být opatrný a musím se prostě vylítat. Chce to dril. Doma na simu mi to docela jde, ale v reálu je to těžší.

Vracím se k Martinovi. Krátce ho instruuji před jeho prvním letem s modelem v životě. Je to s ním jednoduché, protože ví co a jak - skákal na padáku - a tak je to u něj jen o návycích. Hážu mu model nejdříve polehoučku jen do kluzu nad louku nad letištěm. Druhý hod trochu přidávám a model klouže dál. Třetím hodem vyhazuji model do asi třímetrové výšky a Martin klouže přes celé letiště a ještě si zkouší mírné zatáčky.

Martin dnes odpoledne letí nad loukou své první "15 vteřinové" lety. Když se vrací s modelem, svítí mu oči nadšením.

Neděle prý to byla poslední pěkná v tomto roce. Nevěřím tomu. Jistě bude ještě mnoho pěkných letových dní.

Foto: Jiřina Kolmanová, Pavel Dvořák, Martin Zvoníček, Vojta Zvoníček, Jáchym Zvoníček, Libor Kolman

(zveřejněno na stránce Letání)