Přistání

V ideálním případě by měl model letět ve stejné výšce dva tři metry nad zemí směrem od vás, potom, po ubrání plynu, by měl začít přiměřeně klesat až nad zem, těsně nad zemí přitažením model převedete do letu těsně nad zemí, po stažení plynu model přistane. Snažte se o tyto tři fáze, výšku letu udržujte ovládáním tahu motoru - plynem. V přímém letu by měl model letět rovně bez vašich zásahů. Neletí-li, trimujte po letu nebo už během letu.

Trénujte přistávání

I když už přivedete váš školní model vždy v pořádku na zem, je třeba přistávání natrénovat a provádět ho vždy co nejpřesněji. Školní model přistane i když v podstatě narazí do země nebo při přistání nejdříve narazí do země křídlem. U většího modelu už takové věci mohou znamenat poškození modelu, u některých modelů dokonce jejich rozbití.

Poslední fáze letu – přistání se skládá z přechodového oblouku (1), výdrže (2) a dosednutí (3).

Přistává se proti větru. To proto, že má letadlo při dotyku se zemí nížší rychlost vůči zemi a hlavně letadlo přistane v menším prostoru, na kratší dráze. Až budete létat opravdu na dráze a model vám při přistání po větru přejede celou dráhu a na konci si po vyjetí z dráhy vylomí podvozky, prakticky si potvrdíte tuto poučku.

Snažte se (učte se) přistávat do předem zvoleného místa. Zvolte si na louce místo pomyslného prahu dráhy a nad ním provádějte přechodový oblouk.

Klesání k místu přistání by mělo být docíleno snížením výkonu motoru. Ne potlačením modelu směrem k zemi abyste přemohli vtlak modelu hnaného motorem dopředu. Model by měl v klesání letět ustálenou rychlostí. Neměla by to být rychlost minimální, protože pak jakýkoli závan znamená ztrátu rychlosti a pád modelu do vývrtky. Teď přistáváte z výšky jednotek metrů, takže ta fáze klesání je krátká a výše uvedené zásady budete těžko pilovat, ale už teď byste měli vědět, jak na přistání nalétnout.

Přechodový oblouk by měl končit těsně nad zemí, u malého cvičného modelu ve výšce menší než půl metru. Výdrž by měla být těsně nad zemí. Stažením plynu na volnoběh (u elekter vypnutí motoru) vede k postupnému snižování rychlosti letu. Postupným přitahováním výškovky se snažíte udržet model těsně nad zemí, až rychlost klesne na rychlost pádovou a letadlo "spadne" na zem.

Už nálet na přistání by měl být veden v ose pomyslné dráhy a je samozřejmé, že během podrovnání se snažíte udržet křídla vodorovně. Model by se měl země dotknout trupem nebo podvozkem, ne křídlem.

Že vám poslední fáze letu nejde, z toho si nic nedělejte. Je menší chybou podrovnat pozdě, než podrovnat ve větší výšce nebo ztratit ve výšce rychlost.

Důraz na trénování přistávání kladu proto, protože se vám tyto návyky hodí u větších modelů. Školní model vytratí rychlost nad zemí na pár metrech a po dosednutí se skoro hned zastaví. U většího modelu vám najednou bude prostor pro přistání malý a pohyb modelu po zemi nežádoucím směrem může znamenat náraz do kmínku roští, hroudy hlíny, vylomení podvozku, proražení náběžky křídla a podobně.

Později zkuste trénovat i přistávání s mírným bočním větrem.

(zveřejněno na stránce Přistávání)