Po dlouhé dobì na vodì 
Jarda narychlo svolal létání na Miladu, sešli jsme se jen my dva. Já koneènì vidìl naživo jeho nový hydroplán.
Grumman Albatross HU-16 od HobbyKingu, 1.6 metru veliký dvoumotorák.
Potvrdilo se mi to, co už jsem mìl nakoukané z Youtube. Není úplnì jednoduché s tím strojem létat. Pro vzlet je tøeba držet oba plováky nad hladinou a pøi trochu boèním vìtru je tøeba pracovat smìrovkou i køidélky souèasnì, koordinovanì. Staèí malá nepøesnost, pozdní reakce ve vyrovnávání náklonu a plovák na konci køídla se zaøízne do vody a jsou z toho hodiny. A letìt se s ním musí poøád na rychlosti, je to potvora, která ráda zavrtá. Jo, je to pìkný éro, ale mìlo by být vìtší. Ve dvoumetru by to muselo být super! Ta pìnová konstrukce by to snesla a letové vlastnosti by byly pøívìtivìjší.
Já jsem si s Timberem polétal relaxaènì.
První let tedy byl poznamenán nezvyklou nervozitou, ale to jsem pøièítal únavì z práce.
Potom to ze mì spadlo a letání už bylo pohodové.
Mìl jsem ale na vysílaèi zvuk stažený na nulu,
takže jsem u první baterky neslyšel paní z vysílaèe, která hlásila, že jsem už vylítal tøi èvrtì baterky.
Jardovi bylo divné, že mi rádio ukazuje 19. minutu letu! 
V zatáèce pomìrnì daleko od bøehu najednou motor zvadnul,
musel jsem kecnout na vodu a vrtule se už po pøistání netoèila ani málo.
A mírný vìtøík, který byl pøedtím proti bøehu, se otoèil, koukal jsem bezmocnì na svítící letadlo, jak se pomalièku vzdaluje od bøehu.
Takže svléknout do slipù a koupaèka.
Voda byla pøíjemná, jen to kamenité dno je trest za tu vytluèenou baterku.
Každý krok je utrpením, chodila hroznì bolí.
Milada byla v osm veèer velmi pøíjemná.
I když bylo zataženo, byly to pøíjemné dvì hodiny u vody.
Klidná hladina, nikde nikdo, osvìtlená letadla vypadala nad vodou jako skuteèná.
Domù jsem pøijel až dlouho po deváté, žena se divila,
co tam u té vody mùžeme za tmy dìlat.
(zveøejnìno na stránce Sdružení letcù Èeského støedohoøí)