Nepřestává mě fascinovat

Když jsem na webu Astro uviděl tuhle fotku, vzpomněl jsem si na svá školní léta a na hromadnou školní návštěvu kina - odhaduji tak v roce 1970 nebo 1971.

Bylo to promítání filmu pro děti, kde lítali malí Saturňánci (doanimovaní do filmu) v lodích podobné té hroudě hmoty na snímku. Tenkrát se mi ani nesnilo, jaké nádherné fotky z hlubin vesmíru budu moci jednou sledovat. Věděl jsem něco o Sputniku a Gagarinovi, v televizi jsem viděl rozmazané černobílé záběry z kosmických lodí motajících se okolo Země a pak přistání na Měsíci.

S pžistáním na Měsíci se pojí má první zkušenost s alkoholem a hned neblahá. Byl jsem u babičky v Krkonoších a na televizi jsme museli s babičkou k sousedům. Přistání se podařilo, všichni okolo televize slavili a s nimi já - osmiletý. Nevím co jsem vypil, ale cestu tmou domů po silnici jsem nezvládal a nakonec zahučel do strouhy vedle silnice. Bohužel plné močůvky. Když mě babička ve tmě našla a ze strouhy s močůvkou vytáhla, poznal jsem další hezké slovenské slovo. K "zasran" přibylo "ožran". Místo do postele jsem musel do ledového potoka očistit se chemicky i duševně.

Časem jsem si zvykl na zprávy z dobývání vesmíru i na dokonalé snímky z palub kosmických lodí, automatických sond, dalekohledů. Ale občas si uvědomím, jak je to celé úžasné. Třeba tenhle snímek než vznikl musel někdo svymyslet projekt, schrastit na něj hromady peněz, někdo to musel technicky vymyslet, vyrobit, musí klapnout start rakety, sonda musí letět tím správným směrem a ve správnou dobu, musí to všechno stále fungovat, snímek musí zase doletět tu dálku zpátky na Zem. No není to všechno úžasné!?

Ostatně podívejte se a přečtěte si sami: Astro - Saturnovy měsíce ve tvaru "létajících talířů" .

(zveřejněno na stránce Co mě zaujalo na Internetu)