Řízení křidélka + výškovka + směrovka se používá zpravidla tak, že se model řídí křidélky a výškovkou a směrovka se používá pro korekce při startu a přistání a v akrobatických obratech. U velkých modelů se směrovka používá k provedení čistých zatáček (nevýkluzových, neskluzových).

Motýlkové ocasní plochy jsou z hlediska řízení rovnocenné klasickému uspořádání směrovka + výškovka. Jiné to je, když je třeba dosáhnout nějakých schopných akrobatických vlastností. Motýlkové ocasní plochy se v takovém případě hůře nastavují.

Model řízený křidélky je samozřejmě obratnější a vybavení křidélky umožňuje sedávání i s bočním větrem. Na svahu umožňují při přistání napříč svahem rovnat křídla před dosednutím se sklonem svahu.

Poznámka: Mluvím-li zde o rozdílech mezi modelem řízeným směrovkou a výškovkou a modelem řízeným křidélky a výškovkou, mám na mysli modely, které byly konstruktérem navrženy pro jedno nebo druhé řízení. Neplatí to třeba pro větroň s dvojitým lomením křídla původně řízený směrovkou a křidélky opatřený dodatečně nebo naopak snahu řídit model konstruovaný pro řízení křidélky směrovkou. Modely řízené jen směrovkou jsou v 90% hodnější. Jsou směrově stabilnější a více tolerují chyby pilota, které mohou být zapříčiněny jenom tím, že to pilot nestíhá. U takto stabilních modelů pomůže model pilotovi tím, že po puštění směrovky bude mít snahu se sám srovnat. Ptoto bývají tyto modely vhodné pro úplné začátečníky nebo starší piloty, kteří už mají pomalé reakce nebo potíže se zrakem.