Boční vítr

Dnes docela foukalo a foukalo kolmo na dráhu. To byla téměř jistota, že zůstaneme na letišti s Václavem sami. A opravdu nikdo nepřijel. Mimo vzácné návštěvy - Karla (Hondy) Prokopa, který se přijel podívat na naše letiště i se ženou.

První let jsem zalétal docela obstojně takovou malou akrobatickou sestavičku pěkně kolmo na vítr a až jsem byl překvapen, jak mi jde vylučování snosu. Let jsem zase zakončil přistáváním. Taky kolmo na vítr a taky mi to šlo pěkně. Jen musím ve výběhu se směrovkou méně zametat, když vylučuji stáčení modelu proti větru.

Druhý let chci zalétat se stejným programem, ale nic mi nejde. Model sice držím v pomyslné rovině kolmé na vítr, ale přemet končím někde mimo osu, průlet na zádech není vodorovný, ale stoupá atd atd. Všechno s nějakou chybou. Vítr fouká pořád stejně a tak je chyba asi někde v hlavě. Po přistání se cítím nesoustředěný.

Další let začínám stoupáním na vývrtku na zádech. Zahajuji přesně v ose dvacet třicet metrů před sebou, a když nechávám model z vývrtky vyběhnout a model se na mě shora řítí, vidím stojící vrtuli. Vybírám střemhlavý let a hned točím takový miniokruh a soustředím se, abych v tom větru nalétl závětrný roh dráhy a podrovnal opravdu v rohu dráhy, protože model je rozjetý a já nechci přeletět do vysoké trávy. Krásně to vyšlo a je z toho i hezké přistání.

Jdu na druhý konec dráhy, nahazuji motor a znova nabírám výšku. Trim plynu jsem postrčil o jeden zoubek a nalétávám trochu dál vepředu na vývrtku, tentokrát normální. A z menší výšky. Při vybírání motor znovu utichá a já mám tak málo výšky, že tak tak stačím otočit model zpátky na krátkou příčnou dráhu - po větru. To už se bojím, jak krátkou dráhu po větru přeletím a na konci zlomím vrtuli nebo vylomím podvozek. Snažím se dostat model kolečky na zem co nejdříve a daří se. Model běží po zemi a zastavuje před koncem dráhy. Až další zoubek na trimu plynu zajistil bezpečný volnoběh.

Poslední let věnuji celý přistávání. Zápis z GPS by vypadal jak kroužek vyšívání. Vzlet, otočka nad nejbližší vedlejší dráhu a dosednutí. A tak stále dokola. Václav litoval, že mi to nepočítal. Dá se to snad odhadnout: 18 minut, průměrně 2 přistání do minuty. Takže něco přes třicet přistání.

Přistávání mě baví!

(zveřejněno na stránce Letání)