Zálet

Bohužel je dnes fotbal a tak pracně vymýšlím, jak se dostat autem přes město, abych se vyhnul kolonám aut. Od Ústí stojí kolona dlouhá skoro čtyři kilometry a centrum je ucpané, Cesta na letiště trvá místo obvyklých deseti minut půl hodiny.

Výjimečně není vedro. Příjemných 22 a mírný vítr šikmo přes dráhu.

Začínám kontrolou dosahu se sníženým výkonem. 80 metrů, dál nejdu. V pořádku.

Další fáze je kontrola za chodu motoru. Nahazuji motor a jdu pryč. Volnoběh, poloviční plyn, plný plyn. Funguje to, jde se nahoru!

Startuji a chvilku kroužím opatrně okolo. Protože se nic zvláštního neděje, pokračuji v létání, jak jsem zvyklý. Tak, jak prolétávám prostorem nad letištěm a kormidla jsou úplně v klidu a hýbají se jen tehdy, když pohnu kniply, tak mě opouští pocit nejistoty, ve kterém mě předtím udržovalo občasné kopnutí do kormidel. Naopak přichází pocit jistoty a úměrně tomu se snižuje výška letu. Jedinýn nepřítelem je turbulence v závětří boulí, která mě nutí držet v otáčce daleko nad plochou odstup od země alespoň dva metry.

Zase zkouším nálety na plochu zpoza kopce (tak se to jeví ze stojánky), zkouším udržet se na volnoběh nad svahem a zase piluju přistání.

Než zhasnu po letu motor, zkouším ještě vypnout vysílač, zda zabere failsafe.

Druhý let zkouším letět co nejdál a nejvýš. Bohužel je trochu nepříjemné světlo a model není v dálce moc dobře čitelný. Výšku jen odhaduji na 300, možná více. Vzdálenost po zemi 400. Žádné varovné pípání se nekoná. Vyprovokován Václavovou poznámkou, že se bál, abych nezkoušel dosah rádia obletem boulí pod horizontem, oblétávám boule (samozřejmě tak, že já na model vidím) a prolétácám sedýlkem mei nimi zpátky na letiště. Mohlo by to být zajímavé číslo,protože pro lidi na stojánce se model vynoří nečekaně zprava zezadu zpoza horizontu, ale to bych už opravdu tu pokutu za létání v zakaázaném prostoru od Zdeňka vyfasoval!

Protože dnes pofukuje, využívám toho k nácviku přistání. Sedám na hlavní dráhu s bočním větrem a sedám proti větru na krátkou šikmou dráhu (to mám premiéru). Střídám to, zase nalétávám z vysoka z blízka nebo z dálky z menší výšky a trénuju si odhad. Dvě přistání jsou pěkně na tři body s jemným dosednutím, některá přistání s malým odskokem a dvě nebo tři vytrácím rychlost metr nad zemí, až do poklesu pravého křídla, ale tentokrát nekompromisně zasahuji řízením proti, tak jak jsem si to vyzkoušel ve výšce létáním na hranici oádu, a sedám pěkně na dvě kola.

Končím po třech letech, zase jsem odlétal zhruba tři čtvrtě hodiny a nevím kolik přistání. Trénink je znát, jsem spokojený,

Bohužel cestou domů bezmyšlenkovitě vjíždím do zácpy po fotbale a další půlhodinu trávím v autě poskakování na vzdálenosti dvou kilometrů.

(zveřejněno na stránce Letání)