Slezina na letišti

Dnes má být slezina na letišti s pivem, gulášem a létáním. Trochu s obavami hledím z okna bytu k západu směrem k letišti. Vypadá to, že se sem žene nějaký déšť. Martin mi píše, že v Ústí nad Labem (na druhou stranu asi 15 km) prší. Tady však ani kapka. Je zataženo, ale neprší. Mě ale pokouší chřipka, mám teplotu a tak váhám: jet/nejet. V jedenáct se rozhoduji že pojedu. Alespoň na ten guláš.

Extru ale beru sebou a cestou se stavím u pumpy pro 2 litry benzínu (30.50 Kč).

Na letišti u hangáru je docela velká sešlost, ale proti minulým letem to je slabší. Zdravím se se známými mezi piloty ULL, dávám si gulášek a pátrám, kdo je na modelářské stojánce v dáli pod Boulemi. Vidím tam jen tři auta.

Přesunuji se na modelářské letiště a jsem trochu zklamaný. Čekal jsem velké létání, ale jsou tady jen Venca se synem a Sláva. Mají než vrtulníky a tak jsem tady s letadlem jediný. Budum mít alespoň klid na létání

Venca má problémy se svým (nebo synovým? - mají oba stejné vrtulníky) strojem a po dlouhém laborování zjišťují, že jim švindluje při vyšších otáčkách přijímač.

Já je pozoruji schovaný v autě, protože venku mě je zima i když je 20 stupňů. Navíc mě všude loupe.

Nad letištěm prolétají formace našich pilotů z UL letadly, ale my se vždy těšíne na Jindru, který jistě oblaží nejen diváky u hangáru, ale i nás na druhém konci letiště.

Vždy se přiblíží jako kotlář odněkud zezadu a přepadne naše sezení v nízkém průletu.

Já vylétal litr a čtvrt paliva. Foukalo z boku 5 - 7 m/s, ale neměl jsem se starty ani přistáními problém. Extra sedí i ve větru a jediné co musím dělat, je vylučovat na zemi při rozjezdu i přistání ztáčení modelu proti větru. Trénoval jsem zase pilně přistávání. Zase jsem jich udělal alespoň deset s větrem z obou stran. Už jsem také trochu šetřil plynem, ale vždy mě přemůže nádhera stroje, jak se řítí ve výši mých očí nad celou délkou dráhy a potom ho mohu zvednout do táhlé stoupavé zatáčky. Vrrrrrrrr. Ten zvuk vrtule je prostě boží. Akrobacie - to bylo trochu slabší. Zkoušel jsem v přemetech současné korekce křidélky i směrovkou. Když jsem si myslel, jak mi to jde, tak jsem zkusil obrácený. Zase nějaký psychický blok - ruka se zdráhá přitlačit jak by měla.

Ale při bojových zatáčkách a průletech si věřím a je to na letu vidět. Taky už beze strachu umísťuji obraty níže a nebojím se, že při vybírání přetáhnu a spadnu do vrtáku. Mám nastaveny menší výchylky než dřív. Obraty se i tak dají zalétnout dostatečně utažené a občasné zakolébání při vybírání vertikál, které signalizovalo přetažení, úplně vymizelo.

Ve výšce jsem si ještě vyzkoušel, zda jde model ještě na rychlosti přetáhnout i s těmito menšími výchylkami. Jde to. Stačí přitáhnout dostatečně zprudka a model udělá půlvýkrut. To mě utvrzuje o tom, že mnohé řeči o hrozných letových vlastnostech některých strojů jsou také o rukou.

(zveřejněno na stránce Letání)