Nedìle hezèí soboty 
Byli jsme domluveni s Martinem, že se sejdeme na letišti. Pøedpovìï poèasí slibovala teplo, ale severozápadní vítr nepøíliš vhodný pro místní svah a èasná hodina mi nedávala moc nadìje na nìjaké super polítání. Po desáté jsme se opravdu sešli a zaèali zkoušet štìstí na jedné z boulí nad letištìm. Já s Long Shotem a Martin se svým "zaèáteènickým" vìtronìm, který pøežil jeho první letecké pokusy a teï s ním Martin létá jaksi nad plán.
Vítr fouká ze správného smìru, ale je to tak na toho Long Shota. Na Martina je to moc málo a tak zatím, co já si poletuji z výšky získané kruhovým hodem, Martin se z klasického hodu vždy propadá beznadìjnì pod kopec.
Nad jižním koncem svahu to nosí a sem tam pøichází nìjaká termická bublinka. S vysunutou klapkou se s Long Shotem courám podél hrany a èekám, kdy to pøijde. Potom se dá odletìt od levého konce hrany jihozápadním smìrem odkud bubliny pøicházejí a vytoèit nìjakou výšku.
Získanou výšku utrácím blbnutím. Mimo výkrutù a pøemetù, které se líbí dìtem rodinek, co kolem procházejí na nedìlní vycházce, zkouším delší let na zádech. Dávám klapku nahoru a otáèím Long Shota køidélky bøichem vzkùru. Model se i na zádech ve slabých podmínkách drží a tak si dovoluji zatáèku na zádech proti svahu v pomìrnì malé výšce. Dochází mi, že mi to v té malé výšce nevyjde na pùlpøemet do normální polohy a otoèit model pùlvýkrutem se v té výšce taky bojím, protože už nemám žádný pøebytek výšky. Musím na zádech odletìt až nad pøedpolí a pùlpøemet udìlat až nad dolù padajícím terénem. To jsem moc nedomyslel. Jak øíkají kamarádi: to jsem se nìjak upáèkoval.
Martin vytahuje gumicuk. Tady nahoøe je ale na normální gumicuk málo místo a tak se kluci stìhují pod bouli na pole.
Já zùstávám nahoøe. Vídím pìknì shora dìní pod sebou, jak Martinovo éro stoupá z hloubi pode mnou strmì nahoru a po odpoutání z gumicuku stoupá ještì 20 metrù. Na to že má Martin takového papíráka to støílí dost odvážnì!
Termika už funguje a oba se ve stoupácích vyvážíme vysoko a daleko do pøedpolí.
Kroužíme vysoko na obloze, stìhujeme se tu doprava tu doleva podle toho, kam se stìhuje termika. Pohybujeme se v prostoru 500 x 500 m. Dotáèím ve stoupáku Martina. Už máme dobøe 150 - 200 metrù nad místem, kde stojím. Martin odlétá jinam a ztrácí výšku. Velkým obloukem se vrací zpìt. Zrovna ve chvíli, kdy si øíkám: "Chachá, jsem vejš!" se ozývá rána, modely se ve vzduchu zastavují v klinèi a za chvilku jeden z nich padá dolù. Je to Martinùv model. Mùj letí dál. Myslím pøitom, jakou budu mít v nábìžce skobu. Martinùv se motá ještì nìkolik metrù, ale potom taky spoøádanì letí. Já po pøistání nacházím v nábìžce jen 2 mm dírku. Martin dopadl hùøe. Pøišel o nábìžku i žebra za ní.
(zveøejnìno na stránce Létání s Long Shotem)