S Tomahawky na Dřínku

Velký pátek, fouká severo-severo-západ kolem pěti metrů, po obědě jdeme s kluky na svah na výsypku na kopec Dřínek. Kluci mají nové Tomahawky stejně jako já, na svahu jsou oni teprve potřetí.

Kluci padají bez zábran, jejich letadla taky vypadají jak po celé sezóně! A mají radost z každé srážky. Když zavedeme pravidla, úroveň létání se hned zvyšuje. Boduje ten, kdo se po srážce udrží pět vteřin ve vzduchu. Jak je slyšet ve vzduchu ťukanec nebo se letadla po srážce začnou ve vzduchu potácet, hned všichni sborově počítáme: "jedna!", "dvě!", "tři!" ... Kdo ví, že se z pádu nezachrání bezhlavým taháním, že cesta k vítězství vede naopak přes potlačení a nabrání rychlosti, ten sbírá body!

Každým vzletem je vidět, jak se kluci učí. Ovládání letadla, orientaci v prostoru, čtení vzduchu. To je na tomto létání super, člověk se naučí za dvě tři setkání na svahu tolik, co na louce při létání někde vysoko nad sebou za půl roku. A určitě při tom učení hraje roli, že to nemá motor! Tady si člověk dobře uvědomí, že rychlost je matička létání!

Na závěr jsme si dali soutěž, kdo přistane blíže zvolenému místu v křížení cest dole na louce u aut. Je to těžká úloha, z převýšení pod zataženou oblohou a na tu vzdálenost (200 m), kdy není vidět výška nad terénem, se to takticky letí těžko. "Popadali" jsme všichni blízko, kluci mě příjemně překvapili. Já to měl těžší, protože na rozdíl od nich mám tu odpovědnost a obávám se sednutí na silnici, počítám s eventualitou, že to můžu pověsit dole na velký strom atd. atd.

Dvě hodiny super polítání. Jen mohlo být tak o deset stupňů tepleji a vítr tak o dva metry silnější!

stroje: Tomahawk NG
kamera: Insta360 GO 2
misto: Dřínek u Razic

(zveřejněno na stránce Sdružení letců Českého středohoří)