Zázraky 
Při podvečerním pohodovém létání jsme si povídali se Standou Šimečkem a Standa zavzpomínal na doby historicky nedávné, jak koukal někde na velké krásné makety větroňů a říkal si: "ty brďo, tohle já mít nikdy nebudu." (možná to necituji přesně)

Připomnělo mi to hned moji vlatní zkušenost, kdy jsem se byl podívat na letišti v Roudnici, jak tam létají s velkými krásnými větroni (fotka je z této akce z roku 2002). Říkal jsem si tehdy něco podobného.
Teď už vím,
že stálo za to nastrkat do toho ty peníze,
řešit kam s tím velkým modelem
a jak ho vozit
a tahat se s ním po kopcích.
Později jsem oslovil na akci za páskou sedícího Karla Prokopa,
který mi ochotně odpovídal na moje otázky
a ještě později mě poprvé vytáhl ve vleku.
Teď už jezdím s kluky létat také, za tou páskou sedím také a užívám si příjemné party kolem aerovleků a krásného létání.
Třeba ake teď naposledy v Krnově
(zveřejněno na stránce Krnovský triangl 2008 - Postřehy)