Fotografické počasí

V neděli bylo fotografické počasí jako bič! Pro mě dobrá doba vyzkoušet fotografický režim GoPro Hero3+ Black Edition.

Mám povinnosti kolem domu a nemohu se nikam na dlouho vzdalovat. Tak alespoň na chvilku - vlastně na dvě chvilky zkouším fotit z Bety v blízkém okolí. Kameru montuji na křídlo shora a kvůli tomu, aby v záběru nebyla náběžná hrana křídla, dávám ji dost dopředu. Musím na ocas přilepit kus olova, protože kamera posunula těžiště příliš dopředu.

Jedu ke kamarádovi do vesnice kousek od nás, ale na druhé straně hřebenu hor. Cestou málem Betu zruším. Jedu po silnici lesem v kopcích za námi, jedu asi osmdesát, když dojíždím cyklistu. K zatáčce je to ještě kus a tak se sunu do protisměru, abych cyklistu objel. Cyklista to ale z kopce mastí přes čtyřicet a tak když jsem asi padesát metrů za ním, jsme už zatáčce blíž, než jsem počítal a ze zatáčky vyjíždí auto. Brzdím trochu intenzivněji, ale bezpečně za cyklistou. Za zády se mi ale ozývají nebezpečné zvuky. Vysílač, notebook, bunda, báglík - vše volně naházené na zadním sedadle (vždyť jedu jen kousek do vedlejší vesnice!) padá do prostoru za předními sedačkami. A tam je Beta! Zastavuji, vysvobozuji Betu a kontroluji škody. Odstraňuji z Bety bundu, bágl a vysílač. Vysílač ležel na křidélku a to je vyhnuté do pravého úhlu. Jen se posunulo táhlo, škody žádné. Vždycky si dávám práci s uložením věcí v autě, aby se nemohly pohybovat, teď jsem se na to vykašlal. Chyba!

Kamarádovi jsem slíbil vyfotit jeho nový dům ze vzduchu. Fouká proti horám, slunce svítí ze správné strany, na modré obloze jsou krásné bílé kumulky, situace ideální. Nastavuji na kameře časosběr po 1 sekundě a startuji. Už doma jsem si promyslel scénář letu a tak jen plním zadaný plán. Hned během letu mi dochází, že jsem nedomyslel vliv směru větru. Kamera kouká asi 30 stupňů od směru letu do strany a kouká bohužel na nesprávnou stranu. Rameno okruhu, kdy je fotografovaný objekt v záběru, letím po větru. Lepší by to bylo proti větru. Fouká totiž poměrně silný vítr a moc fotek se do toho průletu nevejde.

Po přehrání fotek do počítače jsem napočítal 580 snímků, které kamera během jednoho krátkého letu udělala. Fotky mají průměrně 3.5 MB a tak už jen přetáhnout je po kabelu do počítače trvá i přes rychlý USB port dost dlouho. A počítači to dá potom zabrat, pracovat s takovým objemem.

Už první prohlídka fotek ukazuje, že frekvence snímání 1 sekunda je moc dlouhá. 1/2 sekubdy by bylo lepší. Model za vteřinu uletí dost velkou vzdálenost, ve vzduchu se různě naklání a tak zachytit snímek ze správného místa v prostoru a s použitelnou kompozicí je dost náhoda!

Když mrak zakryl scénu, fotky nejsou dobré. Při řízení modelu jsem to nevnímal, ale je třeba na to dbát a počkat, až stín odpluje. Ve velkém letadle to vidím a vnímám hned a nutím pilota vyčkávat. Škoda, zrovna fotky pořízené v tuto chvíli jsou kompozičně nejlepší.

Po návratu domů jdu polétat ještě u nás, když je takové počasí. Kameru dávám tentokrát pod křídlo. Komplikací je, že fouká přes hory a já musím startovat proti kopci a v závětří vesnice. První metry jsou dost boj. Beta nechce ani na plný plyn stoupat, vítr mě splachuje a dlouho se plácám nad loukou v pěti metrech v silné turbulenci v blízkosti vysokých stromů. Nakonec se vyškrábu výš a ve dvaceti metrech už Beta letí na třičtvrtě plynu a stoupá.

Zkouším zase záběry z různé výšky, vzdálenosti, úhlu.

Oba dva lety dbám na to, abych lidem "nekoukal" zblízka do dvorků. Už vím, že je bzučící model těsně nad střechou některým lidem opravdu nepříjemný, tak nechci zbytečně lidi prudit.

Při zpracovávání snímků zápasím se soudkovitým obrazem z kamery. Kdybych se tím chtěl živit, určitě bych použil přístroj s deším ohniskem. Seriózní snímek se s takto širokoúhlým objektivem dělá těžko, deformace obrazu směrem k okrajům je značná. Někdy ale takové zobrazení vytvoří zajímavý snímek.

Zalétal jsem si, pokoukal jsem do kraje a teď mám ještě fotky. Co chtít víc!

(zveřejněno na stránce Létání s Betou 1400)