Večer na západ slunce 1/2

Na večer se snažím sehnat kluky na polet na výsypce. Přijel Karel.

Oba máme Funraye. Je totální bezvětří, kouřmo a ČHMÚ vydal varování před zvýšenou koncentrací ozónu. Vše se projevuje tím, že nás otravují mouchy a mušky, které sedají na jakoukoli volnou část těla. Nejotravnější je při lítání, když chtějí do očí. Ale jinak to je prima hodinka na lítání a i to místo má něco do sebe.

Vlny terénu, které tu inženýři vytvořili z hlušiny vytěžené z uhelného lomu, nabádají k létání těsně nad zemí a kopírování těch vln. Karel se toho taky hned chytil. Jen je to trochu zrádné kvůli stromům, které tu v prostoru jsou. Stromy vypadají nekonečně daleko, ale pohled do mapy ukáže, že alej je 180 metrů daleko, velký strom v údolíčku pod námi jen 110 m a rozsáhlé roští napravo od nás je vzdálené jen 60 metrů.

Na druhou baterku dává Karel na letadlo kameru. To je výzva pro mě. Doteď jsme se drželi s letadly v prostoru od sebe a na průlety jsme nasazovali jeden po druhém, teď musím "dělat modelku" a snažit se letět Karlovi před jeho letadlem, abych byl v záběru. Létáme tak chvílemi jako vláček.

Ta fotogenická část dne trvá jen deset minut. Nejdříve je slunce těsně nad horizontem a přelet tím místem znamená ztratit na chvíli letadlo z dohledu a dalších pět minut mít v očích krasohled s barevnými fleky, pak ale slunce klesne o kousíček níž a dá se proletět tím rudým kotoučem. Trvá to jen chvilku a v té době je třeba stihnou fotografování s průlety od slunce.

Vylítali jsme každý dvě baterky, sedali jsme už do šera. Hodina kombinace poetiky večera a adrenalinu hoblování terénu nebo svištění při rychlých nízkých průletech. Jsem zvědavý, co Karel natočil kamerou na svém modelu!

misto: Výsypka Radovesice 5 - Bílina, sever, minisvah

(zveřejněno na stránce Sdružení letců Českého středohoří)