Mezinárodní letecký den v Ústí

Byl jsem pozván na 3. Mezinárodní letecký den v ústeckého modelářského klubu. Mám to "za bukem" a tak je to pro mě téměř povinnost

Další možností bylo pozvání na Ranou na svah. Dnes fouká dobře na severozápadní svah a tak mě mrzí, že se nemohu rozdvojit. Nakonec volím Ústí, na svah se snad brzy podívám v jiném termínu. Ještě jsem obvolával kamarády, zda přijedou s vlečnou. Přijedou. Tak jsem sbalil všechny ty krámy, vyšetřil jedno sedadlo vzadu pro mamku a před desátou už jsme byli na letišti u Suché.

Ještě jsem ani nevyndal Foxe z auta a už hlásili nástup pilotů. Ještě jsem ani nenamontoval přijímač, co jsem si přivezl v kapse, a už hlásili odevzdávání vysílačů

Nakonec bylo času dost, protože když byl letecký den zahájen, nikomu se kvůli větru do vzduchu nechtělo. Mezi letadly na stojánce jsem našel Mirkova a Luďkova Pipera. Ti se větru nebojí, já mám vítr rád a tak jsme se šli zařadit do fronty. Ústečtí mají plastové kartičky se jmény pilotů a kanálem. Kartičku dáte na konec řady jiných kartiček a v tomto pořadí se potom letí.

Hned první let dělám botu. Jsme na ploše tři. Mirek letí s vlečnou, Luděk s druhým větroněm. Když chci jít na průlet, rozhlížím se, kde oba stojí. Mirek je mimi travnatou dráhu, Luďek hlásí,že si jde pro model. Vidím ho na kraji tranatého pásu. Začínám poměrně nízko půlpřemet směrem k zemi. Vychází to tak tak, musím hodně tahat. Když už mám v zornémpoli zem, tak vidím Luďka a můj model jak letí na něho.Když jsem se mu omlouval, říkal s úsměvem: "My jsme zvyklí."

Jeden let jsme dali dvojvlek. Vypínal jsem se předčasně. Jak se vlek od nás vzdálil, najednou se mi můj bílý model ztratil. Viděl jsem vlečnou, viděl jsem Luďkova tmavého větroně, ale mezi nimi měl být na kratší šňůře můj Fox, ale zmizel. Naklonil jsem Foxe křidýlky doprava ven z vleku, že se snad blýskne ve slunci, ale stále nic nevidím. Vypínám se a až za chvilku se mi Fox zase objevuje.

Rozlétali se i ostatní a tím se šance si skočit zmenšila. Navíc pořadatel občas rozhodil frontu, do které jsme si strčili naše kartičky, a tak nás odsunul v pořadí dozadu. Ale bylo na co koukat. Mě se nejvíce líbily turbínové vrtulníky Němců.

A taky samozřejmě Václavův Luňák!

Škoda, že ho nedostal do větší výšky. Těšil jsem se, že předvede nějakou akrobacii.

Nejlepší létání je po ukončení akce. Konečně jsem měl možnost zatetět si průlet ve vleku. Mirek se mnou udělal jedno kolečko okolo letiště v malé výšce. Nejdříve jsem občas přibržďoval, když jsme klesali v ose dráhy tak už jsem měl brzdy naplno.

Jinak to bylo nahoru, v kotrmelcích dolů, tam už čekal Mirek s vlečnou, zase nahoru a tak dokola bez vypínání rádia. Kdyby mamka neškemrala, že už chce domů (chudák seděla 9 hodin na sluníčku, tak tam jsem doteď!

Povedly se mi ze tyř pokusů dva pěkné souvraty a poprvé jsem zkusil pro mě s větroněm dosud ďábelskou věc - výkruty do kruhu. Dotočil jsem celý kruh. Byla by to super věc v menší výšce nad zemí, ale to bych asi zatím neustál psychicky.

Končím pěkně "opálený".

Fotky z akce jsou zde: Mezinárodní letecký den v Modelparku Ústí nad Labem

Viz také

(zveřejněno na stránce Létání)