Na jiné cestě

Shora to vypadá divoce, trať hned vedle:

To můj předchozí objev vypadá na fotce shora krotce:

Ale tohle nové místo je psychologicky příjemnější. Trať je schovaná v úvozu a okolo cesty je tráva. To na tom předchozím místě je podél cesty hluboký příkop, kam letadlo z cesty snadno spadne.

Připadalo mi, že je venku "hrozně teplo", ale teploměr v autě ukazuje jen 4 stupně. Takže si beru pokorně kulicha.

Vzlet proti větru, čtyři okruhy pro potěchu oka. Mírný vítr způsoboje, že Beaver letí krásně realisticky, je čas na něj koukat.

Mám připravenou kameru, že to natočím, ale objevuje se jeden chodec, za chvilku další a za chvilku zase další. Opouštím tak myšlenku natočit nějaké záběry nad cestou a pouštím se do dalšího testování.

Nabírám asi patnáct metrů výšky a zkouším základní akrobacii: přemet, výkrut, souvrat. Bez problémů. Zase si uvědomuji, že má Beaver tak akorát hmoty a ta se v obratech příjemně projevuje. Když zkouším výkluzové zatáčky, uvěduji si účinnost směrovky. Minuty ale neúprosně běží a tak se neúprosně blíží konec mého letového programu.

Časovač na vysílači jsem si nastavil optimisticky na 12 minut chodu motoru. To se mi nakonec vymstí. Bylo to moc optimistické. Po vzletu zatáčím nad úvoz železniční tratě a když chci točit zpátky nad cestu do protisměru, výkon motoru padá a já tak tak dotahuji model na cestu. Fuj, už jsem se viděl v tom úvozu!

Vzlety z asfaltové cesty mě dnes zklamaly. Tady je o něco více kamínků a je na hranici mých sil při pozvolném rozjezdu udržet přímý směr. Já snad příště pojedu do toho Modelparku na asfaltovou dráhu!

(zveřejněno na stránce Létání s Beaverem)