Zálet

Ono tedy letadlo už letělo! Ale trochu nechtěně.

Když jsem včera odpoledne letadlo sestavil, vyvážil a všechno vyzkoušel, napadlo mě jít před dům na asfaltovou cestu a vyzkoušet, zda model jede rovně. Vylezl jsem v pantoflích do mrazivého podvečera, postavil model na cestu a pomalu jsem ho rozjel. Trošku uhýbal do strany, tak jsem maličko posunul trim směrovky a zkusil pojíždění znova. Ještě jsem chtěl vyzkoušet ostrost směrového řízení. Postavil jsem model směrem do návsi a přidal o malinko víc než předtím. Model zvedl po pár metrech ocas, zkusil jsem zahrabat do směrovky, model přešlápl v rychlé jízdě z nohy na nohu a když jsem směrovku pustil a stáhl plyn, nečekaně se vznesl do vzduchu. Najednou jsem byl metr a půl vysoko, model v poloze postřeleného bažanta rychle ztrácí rychlost a já, když ve zlomku vteřiny přemýšlím, že bych měl ten pád, co přijde, podchytit přidáním plynu, vidím před modelem plot sousedčina domu. A hned mám před očima kuličky, které budou z letadla létat, až do toho plaňkového plotu nemalou rychlostí narazím. Tak jen rychlým potlačením rovnám model do kluzu a čekám pád, vylomený podvozek a motor. Model ale kecne na včechny tři a když k němu doběhnu, vidím, že se modelu nestalo vůbec nic. Doufám, že mě nikdo ze sousedů neviděl!

Užívám si chvilku pohled na svítící a blikající model. To mě docela dostalo, vypadá to fakt pěkně a pokud nesvítí slunce, jsou světla i ve dne dobře vidět.

V dílně jsem dorovnal směrovku do neutrálu. Mám teď v neutrálu obojí - směrovku i ostruhové kolo.

K záletu jsem si vybral vyasfaltovanou polní cestu. Jsou na ní trochu vyjeté koleje, ale pro mé účely bude stačit. Původně jsem zamýšlel zálet provést na lyžích za domem, ale letošní zima, která už čtvrtý měsíc vypadá jako podzim, tomu nepřeje.

Prošel jsem si kus cesty, odstranil několik větších kamenů a zkontroloval, zda tu není nějaká díra. Cesta je proti větru mírně z kopce. To pro vzlet vyhovuje. Pro přistání se rozhoduji pro sedání po větru do kopce. Vítr je mírný a asi to bude lepší. Beaver je docela těžké letadlo a přeci jen poletí rychleji než nějaké lehké bublinky a tak zcela mírný vítr do zad nebude problém.

Nejsem před startem nervózní. Na cestu se musím trefit a předpokládám, že Beaver poletí spořádaně. Do oranice okolo bych s ním ale kecnout nechtěl. To by nedopadlo dobře!

Stavím model doprostřed cesty, zkontroluji naposledy, zda odněkud něco na tuhle cestu nejede, nastavuji malé klapky a mírným přidáním plynu uvádím letadlo do pohybu. Z předchozího večera už vím, že moc plynu potřeba nebude. Můj požitek z pohledu na rozjíždějící se stroj (už jsem dlouho nestartoval ze země!) ruší ošklivé drnčení podvozku. To je bohužel vlastnost modelu této velikosti. Vzápětí se model zvedá a rychle nabírá výšku a po potlačení a ubrání plynu tak na třetinu letí spořádaně v horizontu. Trimuji výškovku a hned si říkám: Jé, to to pěkně letí.

Časovač na vysílači mám nastaven na 6 minut chodu motoru. Doba chodu motoru je pro mě zatím neznámá, baterka je stará, jsou jen dva stupně nad nulou. Nechci to tu pokoušet létáním baterky nadoraz. Nechci skončit v oranici. Raději to zabalím. Doma na dvoře točím motor dalších 6 minut a dobíjením zjistím, že jsem vylétal (i s vrčením na dvoře) polovinu akumulátoru 1600 mAh.

Model mě příjemně překvapil. Z asfaltové cesty vzlétá na 1/2 plynu, pro let v horizontu stačí 1/3 plynu. Za letu vydává model příjemný zvuk. Vrtule vrčí v příjemném zvukovém spektru, při letu kolem hlavy je slyšet vzduch na vzpěrách, křídle, klapkách. Kormidla jsou účinná, model má přiměřenou hmotnost a jeho hmota se v letovém projevu příjemně projevuje. Model umí letět přiměřeně pomalu a působí realisticky. To je asi tak vše, co jsem během prvních šesti sedmi minut létání "navnímal". Klapky jsem zkoušel ve třech polohách, ale nějaké závěry z toho zatím nedělám.

(zveřejněno na stránce Létání s Beaverem)