Test Canon FD 50mm / f1.4 při filmování

Zkusil jsem s objektivem Canon FD 50mm / f1.4 nasazeném na fotoaparátu Sony a6000 natáčet v ulicích.

Pohyboval jsem se po Staroměstském náměstí v Praze bez nějakého přesnějšího cíle a zkoušel jsem si na kolemjdoucích různé postupy jak nasnímat nějakou akci. Mimoděk jsem se tak stal účastníkem pěkného momentu, kdy se pouličnímu zpěvákovi přihlásil turista, který končil dovolenou v Praze a byl na cestě na letiště domů do Honkongu, že by si s ním rád na náměstí zazpíval. A střihl si s kytaristou jednu písničku.

A jaké jsou mé dojmy z práce s objektivem? První, co mi hned došlo, jen co jsem přiložil hledáček k oku, bylo, že těch 75 mm je pro práci na ulici docela zajímavá ohnisková vzdálenost.

Vysoká světelnost objektivu umožňuje pracovat s hloubkou ostrosti, za šera a za tmy umožňuje držet ISO na nízkých hodnotách. Za denního světla se už musí clonit a tak by bylo dobré mít ve výbavě ještě šedý filtr.

Ostření při koukání do hledáčku nedělá problém. Žluté kontury focus peakingu jsou v hledáčku dobře viditelné. Se Sony NEX 5R, který neměl hledáček a kde jsem měl k dispozici jen displej, to bylo těžší. Musím mít na nose brýle, abych displej viděl ostře, ale když se musí fotoaparát víc oddálit nebo naopak držet blízko obličeje, špatně jsem kontury indikující zaostření viděl. Ostření chce cvik, aby si člověk pamatoval, kterým směrem ostřícím kroužkem má točit, aby přeostřil na objekt blíže nebo naopak na ten dále od objektivu.

Clonění je jednodušší. Dá se řídit i histogramem, ale clonu lze dobře nastavit jen podle toho, co vidíte na displeji. Také to chce trochu cviku jako ostření.

Manuální ovládání clony a ostření je pracnější, než když to za vás dělá automat. Vyrobíte zpočátku taky spoustu záběrů, které nebudou dobře zaostřené, ale časem se to vylepší. I tak ale najdete v záběrech spoustu míst, kdy jste ostřícím kroužkem pootočili špatným směrem, naopak ale máte možnost zaostřit bezchybně na objekt kdekoli v záběru a vypíchnout ho díky malé hloubce ostroti proti pozadí. To s automatem nejde.

Problémem je chybějící stabilizace obrazu. Měl jsem fotoaparát zabořený okulárem hledáčku do hlavy a přesto se záběr chvěje. Držení fotoaparátu v rukou bez opření o hlavu nebo dokonce záběr v pohybu už jsou nepřijatelně roztřesené. Chtělo by to alespoň monopod. Někdo to řeší softwary, které v počítači obraz stabilizují.

Podobně je třeba zápasit se zvukem. I za slabého pohybu vzduchu občas zavane silněji a v mikrofonu to nepříjemně zachrastí, Já to řeším tím, že levou rukou vytvořím nad mikrofony dlaní stříšku. Když zafouká ještě více, dlaní prostor nad mikrofony více uzavřu. I v tomhle filmečku to je slyšet, zvuk se kvůli tomu stává v několika okamžicích plechový.

Objektiv dělá pěkný obraz, jeho světelnost je suprová, za tu cenu není co řešit. 75 mm je od této chvíle pro ulici moje oblíbená ohnisková vzdálenost.

(zveřejněno na stránce Canon FD 50mm / f1.4)