To dřív nešlo

Mladší už to možná asi nepamatují, ale v historicky nedávné době neexistoval elektrolet. Dostat větroň do vzduchu znamenalo většinou natáhnout gumicuk nebo počkat, až bude foukat a jít někam na svah. Ti pohodlní přidělali na větroň na pylon spalovací motor, ale to už potom nebyl ani větroň. Pylon měl dost velký odpor a model moc neklouzal.

Protože jsem se narodil ve městě mezi dvěma pohořími, tak jsem celkem přirozeně začal létat na svahu. Nad Teplicemi byly dva svahy, na kterých se běžně létalo. Jeden na jihozápadní vítr a druhý na východní. Když to foukalo málo, tak se zde dal natáhnout krátký gumicuk, kterým se dal model vytáhnout alespoň pět deset metrů nad hranu a prodloužit si tak o něco let a modlit se, aby přišla termická bublina. Když foukalo pěkně, tak se to tam hodilo a mohlo se létat třeba hodinu.

Když to foukalo z jiného směru, byli jsme nahraní. Tak jsme s tátou dost často sedali do auta, jezdili po blízkém i dalekém okolí a hledali nějaký jiný svah. Těch hodin a benzínu. Svahů dost, ale buď tam byly stromy, elektrické vedení, nebo se pro bezpečný start musela využít guma a ta tam nebyla kde natáhnout. Spousta zajímavých terénů nebyla použitelná prostě proto, protože model nešlo odstartovat nad místo nad svahem, kde to nosí. Třeba jako tohle místo na fotce:

Svah málo strmý, uprostřed elektrické vedení. Z hodu se nechytíte, gumu tu nenatáhnete. Ale je doba elektroletu! Stoupnu si doprostřed louky, spustím motor a během chvilky jsem nad hranou lesa, která nosí. Je sto metrů daleko, ale s pomocí motoru vzdálenost překonám hravě a snadno se dostanu i nad vrcholky stromů. Stačí k tomu několik málo vteřin chodu motoru.

A když nastoupám nějakých sto sto padesát metrů, rázem mohu bez problému létat ve svahovém proudění obtékající hřeben pohoří za mnou. Když poletím dopředu a na model dobře uvidím, mohu na motor doletět až k hraně daleko vepředu a když se tam nechytnu, mohu zase s motorem bezpečně překonat těch několik set metrů zpátky. Takový pokus dříve často znamenal sedat někde daleko pod sebou do pole a potom se těch několik set metrů pro model plahočit polem a často ho v tom poli i hledat.

Elektrifikace modelů v tomto směru otevřela velké možnosti a umožňuje bezpečně létat na místech, kde to dříve nešlo.

Že všechno špatné je k něčemu dobré svědčí, že takovým vedlejším efektem toho dávného házení modelu na svahu za slabých podmínek nebo střílení na krátké gumě byl nemalý počet startů a přistání, které člověk absolvoval a učil se tak celkem intenzivně létat v malé výšce a přistávat v omezeném prostoru.

(zveřejněno na stránce Můj pohled)