Je poněkud ošklivo

Předpověď počasí je bídná a pohled z okna teď ráno optimistický není. Mrholí, světla moc není a lákavě na létání to nevypadá. Mokro, zima, viditelnost kolem pěti set metrů, základna mraků tak sto sto padesát metrů.

Máme sraz v osm U ploutviček. Jsem u rybníka první a hned vidím, že tady si nezalétáme. Hladina je o kus níže a přístupu k vodě brání jíl, do kterého se nohy boří. Jedeme na Márinku.

Na Márince je to v pohodě. Jsme tu o dvě stě metrů níže a nízká oblačnost tu není. A nemrholí tady! Okolo oprámu však sedí kolem dokola rybáři. Konflikt se ale nekoná. Nejezdíme s letadly kolem břehu a kolem jejich udic a ve vzduchu jim nevadíme.

Karel tu létá poprvé, je tu třeba dávat pozor na vysoké stromy, které jsou kolem celé vody. Nad hladinou je tak pro naše modely trochu méně místa a létání je opatrnější. Taky se nechce nikomu do vody, nemáme tu Honzu s jeho "rescue" člunem. Že by ale převrácené letadlo nebyl problém nám ukázal borec, který přijel, svlékl se, zaplaval si a odjel. Teplota vzduchu zrovna přelezla deset stupňů.

Vylétali jsme všechny baterky, letadla jsme neutopili, můžeme spokojeně domů. A zase se ukázalo, že člověk nemá dát na pesimistické výjevy za oknem a má jít ven!

(zveřejněno na stránce Létání s Timberem)