Na Miladu 
Páteèní létání tentokrát nevyšlo, pøi celodenní bouøce vypadlo zabezpeèení na trati, co po ní jezdím z práce, a tak jsem se domù dostal až veèer. Skreèovali to i ostaní z SLÈS kvùli blátu kolem rybníka. V sobotu jsou všichni na výletech a tak si domlouváme zase až veèer. Tentokrát Miladu, tam snad nehrozí utopení auta v blátì.
Milada je velké jezero, celý den fouká a má foukat i veèer,
tak se tìším, že to koneènì zkusím i na vìtších vlnách.
Pøijíždím na místo pùl hodiny po dohodnutém termínu,
vítr bìhem pùl hodiny, co na mì Honza èekal, zeslábl na pøíjemné tøi metøíky, ale vlnky zùstaly.
Slunce nad obzorem, nedozírná plocha jezera, krása! 
Po mì pøijel ještì Karel. Ten to má z domu až sem 40 kilometrù, toho pohání nejvìtší nadšení!
I když v nadšení pro létání na vodì bychom mohli letos soutìžit
a vítìz by nebyl vùbec jasný!
Vítr fouká šikmo zleva proti bøehu, mùžeme si tak užívat vzlety a pøistání pøed sebou. Pro mì to je nejlepší letošní voda. Varhánky na vodì umožòují krásné dlouhé vzlety, letadlo se dokáže z vody zvednout bez tahání a s menším plynem.
Bavíme se s Honzou pokusy o synchronní létání. Je to trochu oøíšek, protože jeho FunCub XL a mùj Timber jsou velikostnì dost odlišná letadla.
Hodnì jsme pokroèili v bezpeènosti létání, myslím, že domluva a pøehled o letadlech v prostoru byl o sto procent lepší než minule. Mimo vlastního kochání se pohybem letadla ve vzduchu, nad vodou a na vodì jsme se všichni tøi kochali obrazy, které vytváøelo zapadající slunce.
Lítali jsme až do tmy a od vody jsme si odváželi zásobu emocí na pracovní týden. Pro mì nejlepší voda letos a Milada tady na tom bøehu nejlepší místo!
(12.8.2017)
(zveøejnìno na stránce Létání s Timberem)