Trénink 
Zítra ráno jdu na První srovnávací soutìž socialistických zemí RCEV (Modelpark Suché). Využívám zbytek dne po pøíjezdu z Prahy a místo veèeøe jdu za humna polétat s Tilií.
Poslední létání jsem vùbec nedával pøistání, pokaždé jsme byl krátký, kluci se mi na louce chechtali. Letadlo na velkých klapkách opravdu hodnì zabrzdí a musím si vyzkoušet nálet na pøistání se zmìnou nastavení klapek, abych se dokázal v pøípadì potøeby prodloužit.
Je veèer po západu slunce, fouká z hor, tedy to tady splachuje, ale vítr je naprosto stejnomìrný, bez turbulence a tak mám pøíležitost vyzkoušet si rùzné letové režimy.
Jedním z nich je stoupání do maximální možné výšky. Tilie leze na plný plyn strmì nahoru a pøi minulém létání jsem mìl problém s tím, že se mi model ve vìtší výšce ztratil, protože jsem na nìj koukal zespoda pøesnì v ose trupu. Zkoušel jsem si tedy taktiku stoupání, abych vidìl pruhovaný spodek køídel. Dosahoval jsem výšek kolem 280 metrù.
Další režim, který jsem potøeboval zkusit je let proti vìtru. Model se pøi tom docela rozjede a i z velké výšky je slyšet hvízdání. Jsem opatrný pøi vybírání, nemám zkušenost, co takový model vydrží, nerad bych to tady ve vzduchu rozlámal. Je to lehouš, rychlost proti vìtru není závratná, zatím si nedovedu pøedstavit návrat k místu vzletu v nìjakém silnìjším vìtru.
A nakonec taky pøichází øada na vyzkoušení strmého sestupu. To se ukazuje jako nejjednodušší vytáhnout plné klapky a pøetlaèit model do skoro støemhlavého letu. Odpor klapek drží rychlost na stálé hodnotì, dovedu si pøedstavit takové klesání i v turbulentním vzduchu.
Domù táhnu skoro za tmy. Pøistání jsem si vylepšil. To jsem zvìdav, jak zítra dopadnu! 
(zveøejnìno na stránce Létání s Tilií)