Za hranice všední blbosti

Po opravě a záletu jsem se na louku vypravil ještě dvakrát. Další pěkný srpnový večer mě láká vybavit letadlo kamerou.

Odstartoval jsem za humny a ve večerním zklidněném vzduchu jsem křižoval nad okolím. Nad jedním z polí, nad strništěm vystaveným déle večerním paprskům to ještě dýchá. Letadlo nabírá výšku a mě se to hodí, protože dole už stojím ve stínu a letadlo se tak dostane do posledních večerních paprsků. Stoupáním se dostávám nad úroveň hřebene a cítím, jak nahoře fouká. Nestačí už letadlo vodit ve velkých kruzích po obloze, musím vylučovat snos větrem a projevuje se taky mechanická turbulence za horami. Zezdola vidím jen malý křížek a musím spoléhat na znalost modelu a řídit velmi opatrně. Už je to únavné, nesmím od modelu odtrhnout oči, nemám na obloze žádný záchytný bod. Najednou mi turbulence model rozhodí (ve videu čas 5:03), snažím se srovnat směr a vůbec nepozoruji, že model nabírá rychlost. Kždyž mi dochází že se děje něco nedobrého a zastavuji motor, je už pozdě. Vidím jen,že je asi ruplé křídlo a sleduji model, jak se pomalu snáší rotujíc podél nějakých cárů dolů.

Video není prerušeno schválně, kamera se při té destrukci nějak vypnula sama. Model jsem našel na strništi celkem brzo, i když model dopadl za horizontem pole. Moc mi to opravené letadlo nesloužilo dlouho!

(zveřejněno na stránce Létání se Siestou)