Až do veèera! 
Po opravì a záletu jsem se na louku vypravil ještì dvakrát.
Celý den pofukuje sever, mírný vítr, je pìkná dohlednost, louky okolo jsou krásnì zelené.
Koukal jsem poslední dny na kluky s pìnolety a tak teï, hned jak Siestu odhodím a ta letí dva metry nad pastvinou a krásnì nad mírnì klesajícím terénem klouže, si uvìdomuji rozdíl ve výkonnosti tìch letadel. Siesta má opadání necelý pùl metr a ty pìnolety z EPP skoro metr.A je to vìru poznat. Mohu si poletovat tøi ètyøi metry nad køovím podél cesty, které je z boku ofukované mírným vìtrem, a staèí mi to na udržení.
Na tøi ètyøi minuty chodu motoru, které z baterky 1300 mAh vytáhnou zlomek její kapacity, si poletuji nad okolními loukami a lesy skoro hodinu, potom musím jít domù.
Na podveèer máme domluvené spoleèné létání, ale dost se rozfoukalo. Pavel plánuje létání se svým synkem a na jejich lehké letadlo je pìt metrù moc. Èekáme až do soumraku, kdy vítr utichá a my mùžeme zkoušet poslední záchvìvy stoupáèkù, které usínající krajina ještì generuje. Užívám si tichého letu. Letadlo je vidìt jen jako èerná silueta proti tyrkysové obloze a k mému údivu to ještì teï v devìt stále nosí. Mohu si tak v klidu dojít zpátky k okraji vesnice a sednout na sousedovu louku.
Moc se mi to líbilo a jsem blázen, že jsem Siestu nechal tak dlouho zahálet!
(zveøejnìno na stránce Létání se Siestou)

