Poprvé dál od zemì 
Na dnes mám domluveno vlekání a tak budu mít možnost si poprvé osahat Foxe ve výšce pøi delším letu.
Foxík už má za sebou krátké poskoky na gumicuku. Po záletu jsem jen zmenšil výchylky na køidélkách a zjemnil kolem neutrálu S charakteristikou. Ty se totiž ukázaly jako velice ostré. A ubral jsem trochu olova ve špici a tìžištì mám teï na výrobcem pøedepsané pozici.
V trupu už je i zaøízení Seagul Glide Variometer System.
Na start jdu trochu nervózní. Ani ne tak kvùli vìtru, spíše tak celkovì. Taky jsem si vzpomnìl, že jsem nevyzkoušel dosah a funkci rádia s nainstalovaným a bìžícím vysílaèem Seagul Glide Variometer System, ale už nechci zdržovat. Chodilo to v Luòákovi, bude to fungovat i tady.
Zapínám vleèné lanko, strkám špièku boty pod køídlo a naposledy pozornì zkouším všechny funkce rádia - výškova pøitaženo potlaèeno, køidélka pravá, køidélka levá, smìrovka pravá, smìrovka levá, brzdy ven, brzdy zatáhnout, mix smìrovky do køidýlek, plné výchylky. Vše je jak má být, jedeme.
Vypínám se v nevelké výšce. Zkouším rovný let (trochu trimuji køidélka), zkouším si zatáèky. Minuta dvì je pryè, nasazuji na okruh a sedám. Fox nad zemí dlouho plave a i když dost fouká proti, v metrové výšce pøelétávám skoro celou dráhu.
Další lety už taháme do výšek kolem 400 - 500 metrù. Nebe je trochu plechové a tak se v tìch pìti stovkách ty modely trochu ztrácí. Ve výšce to nosí, ale na nìjaké poletování v termice nemám ani pomyšlení. Je to akrobat, tak si zkouším akrobacii. Zkouším Foxe rozjet. Nejdøíve jemnì, ale potom, když slyším, jak to ve výšce pìknì sviští, mnohem razantnìji. Jak øíká Mirek Buryan: "Kdo by odolal!" Výkruty, pøemety, obrácené pøemety, vývrtka. Nad zemí vždy buï pøemet nebo výkrut. Máma na mì ze stojánky hrozí: "Nedìlej ty blbosti nad zemí!" Ale já nedbám.
Tøetí let nasazuji na pøistání z vìtší výšky a poprvé vytahuji brzdy. Hned je ale zasouvám, protože z dvaceti pìtadvaceti metrù jsem rázem v pìti metrech. Model totiž zaèal po vytažení brzd pikovat a já musel hodnì hodnì tahat. Vybral jsem to, ale model tím sestupem nabral rycholst a tak nad prahem dráhy brzdy zase opatrnì vyndavám. Ale sklopení nosu dolù mì od toho definitivnì odrazuje. Hned jak jsem pøistál mi je jasné, co se stalo. Ve vysílaèi jsem si Foxe vyrobil jako kopii Luòáka a u nìj vyklopení vztlakových klapek jako brzd kompenzuji mohutným potlaèením výškovky. U Foxe tohle nastavení znamená ostrý pøecho do støemhlavého letu. Mix jsem zrušil a v dalších letech už brzdy bez problémù používal.
Pøistání jsem si užíval. S použitím brzd nebo s využitím pronikavosti Foxe proti vìtru jsem se vždy bez problémù trefoval na dráhu i když se síla vìtru neustále mìnila a to i bìhem tøetí a ètvrté zatáèky. Kluci pro silný vítr buï nelétali nebo už se dnes vylétali dost a tak máme plochu pro sebe. Takže sednout, poponést na zaèátek dráhy a znova nahoru.
Poslední let,
když jsem ustoupil z dráhy a létal nìkde ve výškách a èekal, až Venca sedne,
slyšim najednou kolem sebe šustìní trávy.
Napadlo mì: pes.
Ale byl to malý asi ètyø pìtiletý kluèina, který kolem mì prošel a chtìl pokraèovat pøes dráhu smìrem k Vencovi.
To už jsem slyšel, jak se jeho Extra blíží na pøistání. Kluka jsem zavolal, ale on, že se jde podívat "tam k pánovi".
Podaøilo se mi ho pøemluvit, aby zùstal u mì. Kdyby neposlechl, nevím co bych udìlal.
Mùj model vysoko na obloze na hranici viditelnosti, Vencova Extra na pøistání, kluk na dráze, Venca o nìm neví ...
Kluèinu uspokojilo, když jsem si kleknul a on mohl pozorovat, co dìlám rukama na rádiu. I se ruèièkou sápal. Po pøistání pøišla i maminka - vùbec netušila, že by klukovi od modelu se stokubíkovým motorem mohlo nìco hrozit 
Skonèili jsme, všechno dobøe dopadlo, já se s Foxem pìknì vydovádìl. Udìlali jsme si fotku na památku.
A moje dojmy?
První dojem je velká dynamika letu. Model se po natlaèení rychle rozbíhá a takto nabraná energie vystaèí na více manévrù než jsem byl zvyklý u Luòáka.
S rychlostí roste pøíèná obratnost. Model je schopen vytoèit výkrut bìhem vteøiny a zaletí i pìkný pomalý výkrut.
Pomyšlení na šestnáctimilimetrovou ocílku spojující køídla dává pøíjemný pocit jistoty a tak jsem si vzkoušel vìci, které pro mì s Luòákem byly tabu. Rozjezd, natažení a potom všechny páèky do zatáèky (oba kniply do rohu). Nebo utažený pøemet èi zatáèka. ostatnì záznamy G-metru v modelu instalovaného mluví samy za sebe. Pøetížení dvojnásobné oproti záznamu z létání s Luòákem.
Zatím se mi jeví Fox jako nezáludný. I pøi hodnì utažených pøemetech nebo zatáèkách jsem nepozoroval projevy odtržení proudìní na køídle natož pak nìjaké nesymetrické odtržení. Pøi pøiblížení na pøistání kdy jsem byl krátký a okruh jsem si zkracoval dlouhou zatáèkou nad zemí jsem trochu s obavou sledoval postupné snižován rychlosti letu a byl pøipraven pøi prvním projevu nestability srovnat a pøistát ve smìru, kam to zrovna vyjde místo na dráhu. Ale model nezakolísal i když jsem hned po dotoèení zatáèky dosedl.
Z dnešního létání jsem si odnesl pøíjemný a rychle nabytý pocit jistoty ve vedení modelu. Oproti Luòáku není tøeba pøi akrobacii v blízkosti zemì tak úzkostlivì hospodaøit s energií a evoluce nad zemí se tak jeví snadnìjší. Pøistávání s brzdami mì nadchlo, nemusím s nimi zápasit tak jako s vytahováním klapek u Luòáka (mém Luòáka bez brzd). Model jsem nevážil, ale zatížení bude mít urèitì vìtší než Luòák. Pøitom se dá dostateènì zpomalit. Ostrý ale pøíjemný.
(zveøejnìno na stránce Létání)