Pochopil jsem že konstrukčně je Ocelot opravdu pevný, ale co náchylnost k destrukci při tvrdších přistáních? Trošku mě vyděsila fotka s promáčknutou náběžkou palcem! Ne že bych s modely třískal o zem ale přeci jen na svahu moc vylétaný nejsem a některá přistání jsou prostě jinak než si je namyslím. Nerad bych si pořídil svahovku a pak ji jen opravoval a opravoval.

Dá se s ním létat pomalu, za slabých podmínek doslova se ploužit na hranici pádové rychlosti. Zřejmě vzhledem k dokonalé symetrii se chová nezáludně a jde stále řídit. Přirovnal bych to k létání s lehkým klasickým větroněm - papírákem jen s tím rozdílem, že Ocelot stále poslouchá na křidélka a tak se s ním dá beze strachu točit i po větru proti svahu.

Pokud to na svah pěkně fouká (7-10 m/s), je s Ocelotem nádherné polétání. Jde ho téměř zastavit proti větru, při malém potlačení se poslušně rozjede. Je velmi obratný. Výkruty, přemety, obrácené přemety, lety na zádech, zvraty i souvraty. Jedině při pádu po ocase jsem si trochu naběhl. Když éro přepadlo na čumák do střemhlavé polohy, zaspal jsem a vybíral až skoro v zemi. Ocelot si drží zvolený směr a je třeba na to při létání myslet. Školní větroň letí skoro sám a stačí ho směrovkou "strkat" do zvoleného směru. Případné rozhoupání rychle stabilizuje. U Ocelota to tlumení je menší. Je to vlastnost příjemná, protože pokud ho rozjedu na vyšší rychlost, stále drží zvolený úhel letu k zemi. Ne jako školní větroň, který po puštění výškovky vyplave nahoru a rozhoupe se. Citlivost na křidýlka a výškovku bych při těchto rychlostech přirovnal ke kombatovým samokřídlům. Při jemném citlivém řízení létá velmi elegantně, při využívání plných výchylek dovede udělat velmi ostrou zatáčku nebo přemet.

Za silného větru i v silné turbulenci zůstává Ocelotu jistota plné kontroly nad ním. I ve chvílích, kdy turbulence náhle postaví model na křídlo, křidélka dovedou model uvést rychle do normální polohy beze strachu, že mě to mezitím sfoukne po větru za hranu. Hranicí je asi vítr 17 - 18 m/s. Potom už je létání nepříjemné, protože při poryvech a tlačení proti větru je opadání už dost velké. Je to daň malé hmotnosti letadla. Po zvětšení hmotnosti by se jistě dalo posunou na hranici 20 m/s.

V termice se dá taky pěkně zalétat. Nechal jsem si od výrobce zamontovat háček a létám také na louce na gumicuku. Starty jsou velice efektní, protože Ocelot jede nahoru velkou rychlostí za svištění jako kdyby jel po drátech natažených do nebe. Točení v komíně je trochu pracnější, protože Ocelot nedrží bez zásahů zvolenou zatáčku. Buď má snahu jít ze zatáčky ven, nebo naopak zatáčku utahovat, takže se náklon v průběhu kroužení musí korigovat.

Lahůdkou jsou střemhlavé lety, kdy se člověk může spolehnout na pevnost konstrukce. Vyzkoušel jsem i 300m střemhlavý let. Vždy mám jistotu, že mi křídla nevzpaží.

To ale neznamená, že je nezničitelný. Nosník křídla i nosník ocasních ploch jsou dimenzovány dostatečně, ale křídlo je kvůli dosažení malé hmotnosti tenká prázdná skořepinka. Náraz křídlem do kmene stromu nebo do kamenu skončí tedy dozajista poškozením křídla. Já sám jsem zatím trefil jen křoví a to je v pohodě, protože větve uhnou. Jsem vylítaný a tak mi nedělá problémy sednou na zvolené místo. Tak mohu létat třeba na Rané, kde je místy velmi kamenitý povrch nebo na sjezdovce, kde jsou okolo smrky. Přistát prostě musím mimo kameny do trávy. Křídlo je háklivé i na otlačení a tak stále používám pro převoz dodané návleky z "bublinkového" polyetylénu. Takže asi jediným nebezpečím jsou pevné překážky.

Je to poslušné éro, které zalítá od "pomalu" do "rychle". Samozřejmě dosahované rychlosti na svahu odpovídají hmotnosti stroje. Nečekejte tedy, že to lítá 3x rychleji než normální větroň.