Totální bezvětří

Dnes jsem si vzal Ocelota i vysílač s sebou do práce. Odpoledne tak mohu vyzazit hned po čtvrté hodině někam ven. Vidím z okna v práci na vršek sklárenského komínu, ale ten mi moc naděje nedává. Vypadá to na stejné počasí jako v neděli. Bezvětří.

Nakonec se rozhoduji jet na Pomník. To mám skoro cestou z práce. Vezmu mámu na výlet a když nepůjde létat kvůli nedostatku větru, tak jen pokecáme.

krátké video (3MB)

Pomník je vlastně jen taková nedostavěná široká asfaltová ulice na okraji Teplic v mírném svahu. Když vylézám z auta, tak ani na tváři necítím ani ten nejmenší pohyb vzduchu. Sedíme tedy v autě a tlacháme o událostech ve světě.

Po čtvrdhodince vidím z auta, že se začaly pohybovat lístečky na "návětrné" straně bříz. Je to tak 1 m/s. Ale je to pohyb. Říkám si, že to zkusím. Ocelota stačí jen vytáhnout zpoza sedaček a krátký gumicuk mám natažený za pět minut. Máma je nervozní, že natahuji gumu napříč silnice, ale guma padá po startu spořádaně k pravému okraji cesty. Navíc je to opravdu slepá nikam nevedoucí silnice. Hned první let létám přes tři minuty. Občas se dá točit "nula".

Druhý let se opravdu soustředím. Kroužím velice opatrně. Tentokrát mám spuštěné stopky a snažím se letět co nejdelší let. Tři minuty, čtyři minuty, pět minut. Bojoval bych ještě déle, ale nechci riskovat přistání dolů pod cestu do šípků. Nasazuji tedy velkým obloukem na přistání a sedám do ruky. Let trval 6 minut 10 vteřin.

Vzduch je fantastický olej a tak mě napadá natočit nějaký záběr. Mám s sebou kameru i stativ. Mamku posazuji do křesílka ke kameře a ještě dvakrát startuji a sedám do ruky. Záběry se daří. Jen to světlo, co se cedí zpoza horizontu skrz les na kopci za námi je už červené a slabé.

Strávili jsme zde příjemnou hodinku.

(zveřejněno na stránce Létání)