Statická elektřina

Statická elektřina je téma hodně probírané v souvislosti s nástupem souprav na řízení modelů pracujících v pásmu 2.4 GHz, ale pro běžnou praxi z těch diskuzí moc výstupů není. Nebo alespoň já je nevidím.

Vím o tom, že kovové pohyblivé věci produkují statiku (mechanika vrtulníku, táhla ovládání plyn u motoru), viděl jsem štěrbinové antény na povrchu letadel, staral jsem se na vojně u svěřeného letadla o prvky zajišťující odvod statiky z letadla apryč, předpokládám, že i na modelu pohybujícím se vzduchem statika asi vzniká. Jsou to všechno útržky vědomostí, žádný ucelený pohled na věc nemám. A tak mě zase po přečtení té kratičké diskuze napadly otázky:

• Jsou aktivní konce antény v bužírce kvůli statice? Není to jen
• mechanická ochrana? Ochrání ta bužírka anténu před výbojem?
• Proč by mělo vadit, když je anténa zevnitř přilepená na trup se sklem?
• Kdy vlastně k výboji do antény dojde?

Jak statická elektřina vzniká:

• třením
• separací materiálu
• indukcí

Intenzita nabíjení je daná prostředím, rychlostí letadla a jeho čelní plochou. Modely létají cca stejně rychle jako ultralehká letadla nebo jako jezdí automobiíly. Příručky ultralehkých letadel řeší problematiku statické elektřiny jen v souvislosti s plněním palivem - ostatně podobně to je u benzínových pump, kde s eplní palivo do aut.

Vzhledem k tomu, že modely mají mnohem menší čelní plochu než ultralehké letadlo nebo větroň (nebo auto), nepovažuji za významné se touto problematikou zabývat. Při setkání dvou materiálů, se elektrony povrchových vrstvách nacházejí velmi blízko u sebea při separaci projevují snahu k přilnutí k jednomu nebo druhému materiálu, podle jejich umístění v triboelektrické řadě. Pokud dochází k opakované činnosti, zvyšuje se výrazně elektrický náboj na tělesech. Nakonec se elektrostatický náboj může na těleso dostat i bez vzájemného dotyku a to prostřednictvím tzv. elektrostatické indukce. Na vznik statické elektřiny mají vliv nejenom materiály, ale i vlhkost. Čím sušší je prostředí,tím vyšší je úroveň elektrostatického náboje a opačně, čím vyšší je vlhkost, tím menší je i elektrostatický náboj.Velký elektrostatický náboj můžeme docílit kombinovaným vrstvením mnoha vrstev materiálů (např. fólie umělé hmoty). Pokud materiál postupně snižuje svoji teplotu může rovněž vznikat elektrostatický náboj, který se rozmístí po celém materiálu. Statická elektřina může mít nebezpečné účinky v prostředích, kde po vzniku jiskry při výboji náboje vzniklém třením, existuje zápalné (výbušné) prostředí, jak je tomu v textilních provozech, lakovnách apod. Tankování pohonných hmot do umělohmotných nádob je zakázáno. Třením benzinových par v umělohmotných kanystrech, může dojít rovněž k výbuchu. Třením suchého vzduchu o karoserii automobilů (raket či letadel), dochází k nabíjení jejich povrchu. Nepříjemně může působit triboelektřina při textilním zpracování umělých vláken, při nošení textilií z těchto vláken, které se "lepí" na spodní prádlo, při chození po kobercích z umělých vláken apod. Stačí pak například dotyk ruky s předmětem, kdy dojde k nepříjemnému vybití náboje a někdy i k přeskočení jiskry. Bránit se můžeme používáním vhodnějších textilních materiálů, které neobsahují umělá vlákna. Při svlékání problematických kusů oblečení se můžeme vodivě uzemnit dotykem ruky s vhodným kovovým předmětem (topení, zárubně dveří...). Při vystupování z auta se před vystoupením chytneme karoserie, aby při zavírání dveří jsme nedostali "ránu". Z aut bývá elektrický náboj vzniklý třením odváděn přes pneumatiky do země, některá auta jsou vybíjena elektrostatickým páskem, který za nimi při jízdě vlaje. U cisteren převážejících hořlavý náklad se můžeme setkat s zemnícím řetízkem. Pokud se chceme zbavit elektrostatického náboje, který získáme třením o podlahu či čalounění, pak v místnostech udržujeme vhodnou vlhkost vzduchu, se kterou se statická elektřina příliš nekamarádí

Pokud se tedy mám bát statické elektřiny, tak je to v souvislosti s mým oblečením a sahání na antény na zemi na letišti nebo v dílně.

(zveřejněno na stránce Moje otázky)