Na soutìži RC V2 
Rok 1980 plus mínus. Jirka Hudský, Pavel Grunzner mu vypouští model na gumicuku k soutìžnímu letu. Vzadu se k letu pøipravuje Sláva Dorn.
Podle Pavla je to u Vyklic, obce, kterou nìkdy po roce 1982 pohltil uhelný lom a kde jsou teï vody jezera Milada. Soutìž byla klubová, sešlo se nás s vìtroni pøi takové akci bìžnì víc jak deset.
Jirka má model vlastní konstrukce, nevzpomenu si, zda to byla dvou nebo dvou a pùl metrovka,
a èervený je z jednoduchého dùvodu.
Papír na potah jiné barvy nebyl k mání.
Respektive byl ještì kus èerného,
takže køídla byla zespodu èerná a svrchu byla z èerného papíru imatrikulace.
Stavìli jsme s Jirkou konstrukèné shodná letadla, takový konstrukèní standard té doby, jen se mìnil profil, silueta trupu a smìrovky.
Byli jsme prùmyslováci a letadlo jsme dokázali postavit za týden.
Trup bednièkový z balzy 4 mm, pøekližkové pøepážky, vepøedu vyztužený leteckou pøekližkou.
To byl opruz, protože jsme to lepili Epoxy 1200 a muselo se èekat do druhého dne, až epoxy vytvrdne.
Epoxy jsme používali ještì na zalepení mosazné trubky mezi nosníky a prvních tøech žeber køídla v centroplánu, zbytek byl lepen Kanagomem.
Pokusy ošidit lepení v centroplánu konèily neslavnì, køídla na gumicuku nebo pøi úniku z termiky vzpažila.
Žebra jsme vyrábìli rašplovou metodou, plechové šablony, svìrák a rašple, žebra byla za chvilku.
Nejvíc jsme používali profil E387. Odtokovku a nábìžku jsme hoblovali hoblíkem Narex.
Hrubá stavba šla rychle od ruky.
Problém bylo potahování. To znamenalo lakování a èekání, až lak uschne.
A taky to byl smrad acetonu, který nevadil nám, ale sousedùm.
Oba jsme fungovali v malé špeluòce v èinžáku ve sklepì a laky smrdìly do domu.
Vìtšinou v pátek pøed pùlnocí bylo hotovo a bylo tøeba ještì do "mokrého" letadla nainstalovat rádio.
No a v sobotu už se létalo! 
Pøi pohledu na fotku vidím taky Jirkovo rádio. To byla amatérská stavba asi podle èasopisu Amatérské rádio. Fungovalo to dobøe, jen se rádio rozlaïovalo, najednou se tøeba pøi kvrdlání smìrovkou zaèala hýbat i výškovka. Na to byl Kužela z mlíkárny - ladil rádia a jednou za rok bylo tøeba za ním s rádiem vyrazit.
Soutìže a to i taková klubová "sranda" soutìž byly výbornou možností, jak se nìco od druhých nauèit.
(zveøejnìno na stránce V klubu)