Zálet

Po obědě balím fidlátka a stěhuji je do auta. Venku zlehka krápe a na západě nad horami vidím černou oblohu.

Po příjezdu na letiště mě nečeká hezký pohled. Kluci mají letadla nastrkány do aut, pod stromy nebo přikryté plachtami.

Počasí je ale pro zálet relativně příznivé. Prakticky nefouká a ten drobný déšť zas tak nevadí.

Sestavuji model, ale čekám na kamarády, kterým jsem slíbil, že poletím až přijdou. Věnuji se povídání s kamarády z letiště a sleduji lety jiných. Mezitím drobný déštík zase o trochu zesílil a když kamarádi přišli a já se pustil do startování motoru, byly kapky dopadající na moje záda už docela nepříjemné.

Motor nechce naskočit. Začínám litovat, že jsem instaloval na motor haubnu. Není pod ní nic vidět. Nakonec mě napadá, zda jsem dobře nasadil fajfku kabelu na svíčku. Jde to přeci jenom trochu ztuha, když je na motoru ten kryt. A problém byl opravdu ve fajfce. Nasadil jsem ji správně a motor za chvilku chytil.

Prohlížím oblohu na západě, odkud k nám jde dnes počasí. Vypadá to, že pršet bude spíše více. Už takhle mi v displeji vysílače stojí voda. Rozhoduji se tedy pro let. Roluji na start a pochvaluji si přitom nízký a spolehlivý volnoběh. Během pojíždění ještě naposledy zkouším velikosti výchylek a jejich smysl. Přepínám na velké výchylky.

Mám v plánu nejdřive model projet po dráze se zvednutým ocasem. Mejdříve tedy na západ. Je znát, že je model o něco větší a těžší. Na tráve neposkakuje a jede klidně a rovně. Ocas zvedne na 1/3 plynu. Na konci dráhy otáčím do protisměru a zkouším totéž směrem k sobě. Na 1/2 plynu má model tendenci se odlepit. Dávam tedy plný plyn a model se bez problémů zvedá. Stoupám v ostrém úhlu do bezpečné výšky. Jak zvedám hlavu nahoru, začíná mi pršet do očí.

Jen drobně trimuji. Model létá dost rychle (ta váha!) a připadá mi, že by těžiště mohlo být více vzadu. Přepínám na menší výchylky (ty jsou přibližně stejné jako doporučené), ale model se mi s nimi jeví tupý. Přepnul jsem zase na velké výchylky. Ale zvuk motoru a spolehlivost jeho chodu vše zastiňuje. Při průletu kolem sebe vnímám velikost modelu.

Zkouším si přemet, výkrut, krátký let na zádech. Souvrat končí neslavně. Musím si model více osahat. Ve stoupavých figurách moc tahu navíc není. Model poměrně rychle ztrácí tychlost. Možná s jinou vrtulí to bude jiné.

Po přistání jsem spokojený. Model letěl, motor šel spolehlivě. Na rozdíl od ostatních mě nevzrušuje ani stále silnější déšť.

Jediný problém, který se objevil, bylo odlepení asi 20 cm dlouhého úseku fólie na křídle - červeného paprsku. Zřejmě silný fuk vrtule :-) V nádrži zbyla 1/2 benzínu.

Model rozdělávám už za silného deště a musím se přestěhovat pod stromy. Zbyl jsem tu sám. Všichni už dávno prochli domů do sucha.

Foto: Petr Dupák, Jiřina Kolmanová

(zveřejněno na stránce Letání)