Podvečer

V sedm večer se slunce stěhuje k hřebenu Krušných hor. Barvy na obloze a ustálení severní vítr lákají zase k létání. Beru letadlo a jdu zase na louku vedle lesa.

Výhled k severu je úžasný. Červené slunce na horizontu, nad ním tyrkysová obloha a ještě výš obloha modrá přecházející do černé. Vítr fouká kolem pěti metrů. Fouká tu sice trochu zprava, ale mám tu možnost létat kolem sebe a využívám toho naplno. Fouká a nosí to tak, že si uživám i akrobati nízko nad zemí a blbnu i s rozpadlým balíke slámy uprostřed louky, který různě oblétávám. Jak slunce zalézá za Krušné hory, přestávám letadlo pod horizontem skoro vidět. Přesouvám se tak do vyšších partiích a snažím se nastoupat do větší výšky. Letadlo je v tu chvíli nasvícené sluncem odspodu, na spodku křídel jsou červené odlesky odlesky slunce. Krása!

Vítr slábne a začínám mít problémy udržet se na tomto svahu dostatečně vysoko. Stěhuji se proto nahoru tam, kde jsme letsali včera. Po pěti minutách to tu ale vzdávám. Takovou turbulenci jsem ještě nezažil. Nejen, že s letadlem to hází nahoru dolů, ale vítr mění směr, jednou zleva, jednou zprava, letadlo chvílemi prakticky neletí a padá o mnoho metrů dolů. Nechci riskovat pád do korun stromů a raději to balím a jdu domů. Tahle třičtvrtě hodina mezi sedmou a osmou stála za to a lituji jen, že jsem si nevzal fotoaparát a nevyfotil tu krásu na obloze!

(zveřejněno na stránce Létání s Long Shotem)