Pravý letní den 
Teplomìr ukazuje 25 ve stínu, ale na slunci je vedro. V èirém vzduchu slunce opravdu pálí. Èekám s lítáním na odpoledne, kdy slunce nebude tolik pražit.
Házet jdu zase ke køižovatce. Stojím uprostøed posekané louky spálené za tìch pár dní od slunce, pod kšíry vysílaèe cítím pot, ale vzduch se doslova tetelí termikou. Staèí poèkat s hodem, až vítr na chvíli zeslábne, a hod do stoupáku je jistý. Pìt šest minut mohu pøeskakovat mezi bublinami vynášejícími vìtroò o desítky metrù nahoru, než zaène zase silnìji foukat a turbulence za lesem mì zase pøizemní.
Pøi sedání si užívám pomìrnì stísnìného prostoru. Za mnou alej, vlevo silnice se starými stromy, pøede mnou kraj lesa s patnáctimetrovými stromy, napravo sad. Èirý vzduch pøeje hloubkovému vidìní, pomáhá i ostrý stín modelu na zemi. Jak jsem ve výšce pod patnáct metrù, pøipadám si jak ve veliké tìlocviènì. Zkouším chytat Long Shota za ucho a jde to dnes proti vìtru o dost lépe.
Po tøi ètvrtì hodinì toho mám dost.
Na slunci je opravdu vedro.
Jdu domù a rovnou do sprchy.
Až tam si uvìdomuji,
jaké pìkné nové kousance od hmyzu mám na nohou.
Jdu hledat do lékárny Fenistil! 
(zveøejnìno na stránce Létání s Long Shotem)