Po dlouhé době neprší!

4.6.2013
Je podvečer a už několik hodin neprší. A oteplilo se! Místo 12 teploměr ukazuje 17 stupňů. Jdu si zaházet za barák!

Fouká od severovýchodu, musím tedy až nahoru pod les. Kecky mám po pár krocích durch. Louka se sklonem patnáct dvacet stupňů je nacucaná vodou. Nejsem ani v půli cesty a sotva táhnu nohy obtížené promáčenými kalhotami. Odměna je ale sladká. Long Shot po odhodu hned stoupá ve svahovém proudění a za chvilku už se vozím ve vlně za Teplickým vrchem. I akrobatit můžu! Jen mě straší pípání Duplexu - jednočlánek v modelu už je letitý a každé větší hrabání do kormidel způsobuje velký pokles napětí. Nerad bych spadl někam do rozsáhlých lesů před sebou.

Výborné podmínky mě svádí udělat výpravu. Pouštím se do obcházení lesa. Šlapu vysokou travou, oči upřené na model ve výšce asi 300 metrů, podstupuji asi kilometrový výlet loukami. Ale je to těžké. Ne pilotážně, ale terén je opravdu těžký. Tráva do pasu mě chytá za nohy, místy se nohy propadají až po kotníky do vody. A nejvíc mě štvou mouchy, co lezou do uší a do očí. Kopřivy jsou taky výživné!

Nakonec do plánovaného cíle nedoletím. Přesouvám se nad kopec bližší vesnici, ale tam to nenosí. Během půlminuty jsem z těch tři sta metrů ve dvaceti a jsem rád, že po větru vůbec doletím k sobě. Sbírám letadlo z trávy a šlapu domů. Na západě nad horami vylézá zpod mraků slunce a já přemýšlím, zda letos to léto vůbec přijde.

(zveřejněno na stránce Létání s Long Shotem)