Poprvé letos v letadle 
08.4.2013
Je už týden duben, ale jaro poøád nikde.
Teploty jak v lednu, na zemi sníh.
Když pøichází pozvánka na první letošní let,
hned pøemýšlím, co všechno si vezmu na sebe.
Pøedstava hodinového nehybného sezení v nevytápìné kabinì v plátìné sedaèce a v prùvanu pøi teplotì tìsnì nad nulou mì docela dìsí. Ale co by èlovìk neudìlal pro pìkný zážitek!
Nakonec to øeším tak, že si pod bìžné obleèení navlíkám to, v èem jezdím na bìžkách. To má výhodu v tom, že to jsou tenké vrstvy a i takto navleèený se vejdu do tìsné kabiny. Snad mi nebude zima.
Startujeme po obìdì, teplota je pøeci jen vyšší než ráno, ale prùvan, který dìlám otevøeným okýnkem, když chci fotit, je opravdu mrazivý. Letíme na sever nad kopeèky kolem Labe u Ústí a krajina pod námi je èím dál tím víc bílá. Pro mì to je nový zážitek. Zajímavý vizuálnì svojí "nebarevností" a taky si uvìdomuju, že je orientace nad zasnìženou krajinou nìjaká složitìjší.
Postupnì otáèíme na východ a potom zase na jih. Tak, jak klesá výška terénu pod námi, vidíme stále více projevù jara.
Na kopeècích a v údolích je ale stále sníh.
Neletíme žádný dálkový let a tak si podrobnì prohlížíme vše, co nás ze vzduchu zaujme.
Kokoøín. Pohled dolù do kokoøínského údolí odhaluje zamrzlé rybníky a dává tušit ještì pìknou zimu mezi skalami.
Bìhem letu prolétáváme dost stoupákù, na tuhle dobu a poèasí docela nezvyklé. Sedáme po hodinì a pùl. Tìsnì pøed drahou dostáváme ještì jeden pozdrav od boha Termosky. Když máme práh dráhy na dosah, termický závan nás prudce zvedá zpátky do výšky.
Honza sedá jako do peøin. Medíme si, že jsme ani tolik nemrzli.
V rychlosti uklízíme letadlo a já pádím do auta,
abych stihnul vyzvednout ženušku z práce.
Pøijel jsem jen o pìt minut pozdì!
(zveøejnìno na stránce Moje zážitky z létání)