Jen tak nad Teplice 
Mám už sbaleno po létání a povídám si na stojánce jen tak s kluky. Najednou slyším: "Hele, není to ten tvùj kamarád? To je Moby Dick!" Zvrátím hlavu dozadu a nad sebou opravu vidím vidím Straton Moby Dicka. Imatrikulaci nepøeètu, ale odstín barvy souhlasí, èervená vrtule, vyvažovací plošky vzadu na motýlu ... Jo, to je asi on. Letadlo ale po chvíli mizí daleko na západì.
Za nìjakých deset minut vylétá Straton zpoza Boule už na finále na dráhu našeho letištì. Je to Honza!
Pøesouvám se s autem z modeláøské stojánky na stojánku velkých letadel, vítám se s Honzou, chvilku klábosíme až Honza nabízí: Neproletíme se?. Jasnì, kdo by odmítl.
Je 17:34 a my se zvedáme nad les na severní stranì letištì a otvírá se nám výhled na mìsto. Zde nad svahem dostáváme mohutný kopanec nahoru. Honza hned toèí stoupák, abychom ušetøili benzín a rychle nabrali výšku. Užívám si vzdušného živlu, který nám dává silnì pocítit, že to není nìco nehmotného, a cloumá s námi seè mùže. Když se vzpamatovávám z poskokù nahoru dolù v turbulenci nad svahem, zaèínám vnímat krásu okolo. Je opravdu super dohlednost. Koukám chvilku pod sebe na Teplice, potom zase do dálky. Pøes Støedohoøí se otvírají výhledy daleko na jih. Dìlám v nìkolika stovkách okruh po jižním okraji Teplic smìrem k Ústí, pøed teplárnou Trmice se stáèíme ke Krušným horám a Teplice oblétáme pro zmìnu ze severu.
Po 40 minutách sedáme zase na Teplické letištì, kde pøesedám zpátky do auta. Moc pìkný závìr dne! Díky Honzo!
(zveøejnìno na stránce Moje zážitky z létání)