Nejen obraz a zvuk z kamery / Trocha teorie nikoho nezabije

Po prvotním nadšení, kdy člověk zvládne základní techniku střihu vlastní rukou natočeného materiálu, to je dokáže natáhnout natočený materiál do počítače, vybere nejlepší záběry a vygeneruje vlastní filmeček, který zveřejní třeba na YouTube, začne v tvůrci hlodat, jak to, že kolegův filmeček zachycující stejnou nebo podobnou akci je lepší, lépe se na něj kouká, na YouTube si ho přehraje více lidí, diváci mu ho pochválí. Proč?

Záleží na tom, jaké výrazové prostředky oba tvůrci použijí. Nestačí jen vybrat dobré záběry, seřadit je za sebe tak, jak byly natočeny. Musí se vhodně střídat záběry celku se záběry detailů (detaily samozřejmě nesmíte zapomenout natočit), záběru musí jít po sobě ve vhodném rytmu. Jinak bude působit film, kde bude jen zvuk zacycený kamerou, jinak bude působit film opatřený vhodnou hudbou.

Když dva kameramani natočí podobný záběr na jedné akci, bude tento stejný záběr působit jinak podle toho, v jakém kontextu ho do filmu umístíte, jaký záběr bude předcházet, jaký záběr bude následovat. A zvuk může také podstatně změnit vyznění záběru.

Střih by neměl divák vnímat, měli byste divákovi ukázat to, kam by se divák podíval, kdyby na akci byl. A do toho sledu můžete vložit záběr, který vykreslí atmosféru místa nebo pocit postav v ději. Divák by se neměl nudit.

(zveřejněno na stránce Teorie)