Začínám mít starosti běžného elektroletce

Je dopoledne a krásně. Na svah to dnes asi nebude, motoráka nemám připraveného a tak zřejmě budu plnit nějaké rodinné povinnosti. Dopoledne mám však pro sebe. Beru Blada a pěšky vyrážím za poslední vilky na konec města skočit si.

Prostředí pro mé létání tvoří zarostlé dětské hřiště se zbytky prolézaček, metr vysokou stařinou a neskutečným brajglem. Pamatuji to tady přívětivější.

Začínám za úplného bezvětří. Mám opět diváka a tak místo soustředění na let odpovídám na všetečné otázky. Po deseti minutách se dost rozfoukalo a z trénování akrobacie se stal boj o udržení se na jednom místě v dost silné turbulenci.

V 15.minutě vypíná regulátor kvůli nízkému napětí. To už je skoro o pět minut dříve než na začátku používání baterek. Že by tak měkly?

(zveřejněno na stránce Letání)