První dojmy

Prodavač mě měl "přečteného" a tak se ptal, zda chci fotoaparát do krabice nebo rovnou na krk. Odpověděl jsem samozřejmě, že na krk. :-)

střídání generací

Prochodil jsem s ním centrum Prahy a i když mě strašila polovybitá baterka, tak jsem nafotil 180 fotek. Kvůli stavu akumulátoru jsem nijak moc nestudoval nastavování aparátu bloumáním po jeho menu ani naplýtval zbytek energie na prohlížení pořízených fotek. Nemohl jsem tak svoje první pokusy nijak korigovat. Fotografoval jsem s využitím zkušeností s mým "nosálem".

A jaké jsou tedy ty první dojmy? No úplně první dojem byl, když jsem si ho pověsil na krk: "Chudák krk!". Fotoaparát i s objektivem je solidní kus materiálu a je na krku znát (1.3 kg). Ale všechny ostatní dojmy jsou už jen pozitivní.

Pohotovost
Fotoaparát je úžasně pohotový. Žádné opičky při zapínámí - žádné pípání, žádné animace na displeji. Zapnout a vyfotit lze opravdu okamžitě. Nejvíce zdržuje sundání krytky objektivu.

Na ulici nebo na nějaké akci je možnost pohotově fotit k nezaplacení. Při mnoha fotkách, které jsem při svém chození po Praze udělal, jsem si říkal: "Tohle bych starým foťákem nestihl!"

Ital na Václaváku a fotí taky s nosálem!

Zoom
Zoomování otáčením kroužkem na objektivu je jednoduché a rychlé. Vytvořit kompozici záběru i ve chvíli, kdy se vám před objektivem vše pohybuje a přesouvá v záběru je mnohem snadnější, než když jsem musel čekat až pomalé motorky dojedou s čočkami objektivu na kýžené místo. Přejet z jedné krajní polohy zoomu do druhé lze ve zlomku vteřiny.

Hloubka ostrosti
O využití malé hloubky ostrosti jsem si v mnoha případech s "malými" foťáky mohl jenom zdát. Fotografii nahoře (Ital na Václaváku) bych prostě neudělal. Měl bych ostré i pozadí. Jedině že bych odběhl třicet čtyřicet metrů dozadu a použil pořádný zoom. Ale to bych prostě nestihl.

Někdy to ale nevyjde a foťák proostří jinam, než jsem chtěl. Na následujícm snímku jsem chtěl zachytit zívající dívčinu hovící si napravo u obrubníku, ale ostré jsou kalhoty těch pánů za nimi. Na displeji stejně jako na tomto zmenšeném snímku se to nepozná. Ale až doma na monitoru.

foťák zaostřil trochu dál, než jsem zamýšlel

Stabilizace
Když jsem odešel z obchodu, nevěděl jsem, že mám stabilizaci vypnutou. Všimnul jsem si toho až po dvaceti minutách a stabilizaci zapnul. Na fotografiích využívajících velké přiblížení před a po zapnutí stabilizace to je dobře patrné. Na plný zoom nelze snímek v ruce udržet, se stabilizací to dopadne dobře.

Vysoké citlivosti
U mých dosavadních fotoaparátů byla hraniční citlivost 300 - 400 ISO. Při vyšší citlivosti byl už šum opravdu rušivý. Využíval jsem tedy vysoké citlivosti opravdu nouzově, když jsem potřeboval něco zdokumentovat a kvalita fotografie šla v podstatě stranou.

Možnost využít mnohem vyšší citlivosti byl jeden z důvodů pořízení fotoaparátu. Fotografuji dost často reportážním způsobem v těžkých světelných podmínkách a Nikon by mi to měl ulehčit.

Na následujícím snímku jsem si jen tak pro radost vyzkoušel, jak lze zvýšením citlivosti na 1000 ISO zachytit i rychlý pohyb míče a hráček.

turnaj v basketbalu na Václavském náměstí - 1/640 s

Samozřejmě pro vyjádření akce je lepší malinko delší čas:

1/125 s

Následující fotka dokládá, jak lze opravdu přesně a s jistou zachytit zamýšlený okamžik:

Fotoaparát je opravdu pohotový a nezdržuje ukládáním předchozí fotografie. Mohu tak stisknout spoušť opravdu kdy potřebuji já.

Hledáček
Ke zvolení správného okamžiku je třeba také dobře vidět. A v tom mi připadá pohled skrz hledáček opravdu luxusní. To se nedá s monitorkem uvnitř hledáčku mého Olympuse vůbec srovnávat. Scéna je vidět opravdu dobře. Kontrole ostření nebrání řádkování obrazovky nějakého displeje. Vidím krásně jako za starých časů v hledáčku klasické Praktiky.

Automatické ostření
To se mi jeví jako rychlé a spolehlivé. Na nejdelším ohnisku někdy objektiv zaváhá a přejíždění motorků ostření je delší, ale vyzkoušel jsem si, že v tomto případě lze rychle zasáhnout kroužkem manuálního ostření.

Ovladatelnost
S ovládáním fotoaparátu jsem trochu zápasil. Ale potom jsem si v hospodě u oběda pročetl trochu manuál a hned to bylo jednodušší. Ještě si pletu kolečko vepředu a kolečko vzdadu a musím vždy zapřemýšlet, kde je jaký knoflík. Ale to je věc cviku. Takže asi největším problémem je pro mě rychle zjistit, co jsem si přenastavil a jak to rychle dát zpět.

Stavový displej
To je asi jediné, na co si mohu stěžovat. Symboly na displeji jsou opravdu titěrné. Jejich velikost mě nutí natahovat ruce s fotoaparátem co nejdál od těla, abych údaje přečetl. Najhorší to je se symbolem snímacího režimu (jednotlivé snímky - sériové focení - samospoušť - dálkové ovládání) v pravém horním rohu displeje. Nejen že jsou opravdu titěrné, ale jsou tak natlačeny k okraji displeje, že jsou částečně skryty ve stínu hrany těla přístroje.

Optika
Rozdíl mezi skly mého starého Olíka a Nikona se projeví na delších ohniscích. Čím je ohniko delší, tím je rozdíl propastnější. Zatím co u Olympuse roste s ohniskovou vzdáleností "závoj" a fotografie brané s tak dlouhým oniskem jsou slabé, u Nikona i na největší přiblížení zůstáva fotka více než dobrá.

nejkratší ohnisko 18 mm

nejdelší ohnisko 200 mm

výřez z předchozí fotografie

Jsem nadšen.

Na následujících fotografiích je dobře vidět, že k dobré (technicky) fotografii drahý foťák nestačí. Prahou projížděli "Piráti silnic" (název akce motorkářů).

Zkusil jsem několik snímků na dolním konci Václaváku, kde se motorkáři obraceli proti mě. Většina snímků je zaostřena bůh ví kam :-)

Jedna z mála je ostrá tam, kde jsem chtěl já:

Ale při bližším zkoumání jsem zjistil, že to taky není úplně přesné:

To jsou ale věci, které se dají pilným tréninkem překonat. Já zatím žiju tím, že mohu využít vysoké citlivosti a fotit v interiéru bez toho, aby vše bylo rozmazané:

1000 ISO

fotit živou fotografii:

fotit a mít to více pod kontrolou.

Jsem nadšen!

(zveřejněno na stránce Nikon D80)