Pořád zima

Na dvorku přede dveřmi krásných 10 stupňů, vítr jen mírný, hurá, jde se lítat!

Jedu tentokrát s Banditem na Výsypku, je tam víc místa. Program je polítat si a nabrat zkušenost s chováním při různých rychlostech a různých poloměrech zatáček. Oproti louce za humny je tady prostoru dost, jen se člověk musí krotit a nezalétávat až nad silnicí. Moc teplo není. Auto ukazovalo jen 5 stupňů a na mírném větru i když svítí slunce mi je zima. To, co bylo louka, je zarostlé "klacíky" nad kolena a mezi tím docela na husto ostnaté šlahouny šípků.

Startuji držením shora za trup za křídly nepříliš prudkým hodem cca 60 stupňů nahoru, už z toho nejsem vyklepaný a mám dost času ulovit kniply na vysílači.

Letadlo mi připadá hodné, i na velké rychlosti se dá zatáčka utáhnout aniž by nastávalo nějaké kolébání kolem podélné osy nebo úplné odtržení. Na malém plynu se musí ty zatáčky opatrně a mít pořád připraveno přidat. Pomalý natažený let to umí taky. Letí to na čtvrt plynu, ale to nevypadá moc stíhačkově, stíhačkově a dostatečně rychle to letí na 3/4 plynu, na plný plyn to možná ještě zrychlí, ale možná to je jen dojem z jekotu, který to vydává. Na těch 3/4 plynu v zatáčce u země je to docela adrenalínek.

Když jsem na Výsypku přijel, říkal jsem si, že to už není dobré místo. Kvůli tomu porostu. To letadlo má výškovku ze 7 mm XPS a ty klacíky ji při přistání snadno poškodí. Rozmýšlel jsem se chvilku, že pojedu jinam. Problém ale je, že mnoho míst na Výsypce zorali a létat se tam teď nedá. Tak jsem zůstal a stalo se mi to osudné.

Mimo testování letadla a polítání si jsem také pracoval na vývoji "samofocení". Proto mám tyhle fotky. A tahle zachycuje okamžik těsně před čenichovkou:

Letěl jsem před kameru s tím, že udělám před sebou ostrou zatáčku od sebe, křídlo brklo o ty klacíky a než jsem se nadechl, bylo letadlo na zádech a v obloučku se za horizontem zapíchlo radomem do země.

Tady jsou vidět ty klacíky do půli stehen:

(zveřejněno na stránce Letání s Banditem)